FLOW - být v přítomném okamžiku, v zóně, připojený, v rytmu, být zapálený, vyladěný, koncentrovaný CO JE TEDY FLOW?

Flowers...vybrané květy a relax barev...

Slovo flow vychází z anglického jazyka, které v překladu znamená „proudění“, „tok“

Jedná se o duševní stav, při kterém je osoba ponořena do určité činnosti tak, že nic jiného se jí nezdá důležité, okamžik, kdy se tělo nebo mysl vzepne k hranicím svých možností ve vědomé snaze dosáhnout něčeho obtížného, co stojí za to. 

Takto flow pojmenoval a definoval psychology Mihaly Csikszentmihalyi, který označil flow jako stav naprosto soustředěné motivace. Kde se jedná o zcela cílevědomé zaujetí, při kterém člověk plně ovládá své emoce, které mu pomáhají k lepšímu výkonu v jeho činnosti. Ve flow nejsou emoce pouze ovládnuty a usměrněny, ale pozitivně naladěny a zapojeny do řešení úkolu. Pokud je člověk otrávený nebo znepokojený, většinou nemůže dosáhnout flow. Známkou flow je pocit spontánní radosti, nadšení při prováděné činnosti. Flow je ale také popisován jako hluboké soustředění výhradně na vykonávanou aktivitu – ne na sebe nebo vlastní emoce.

Hovorové výrazy pro stejný nebo podobný stav jsou: být v přítomném okamžiku, v zóně, připojený, v rytmu, být zapálený, vyladěný, koncentrovaný, ve čtvrté dimenzi.
Jiné označení flow je, že se jedná o splynutí činnosti a vědomí, z mysli jsou vypuzeny běžné myšlenky. Mizí starost o vlastní JÁ.

 Člověk si neuvědomuje tělesné potřeby jako hlad nebo únavu.

 Stav „proudění“ přitom vede k růstu „já“.Mihaly Csikszentmihalyi a jeho kolegové začali zkoumat flow poté, co byl Csikszentmihalyi fascinován umělci, kteří se v podstatě ztráceli ve své práci.

Umělci, především malíři, byli natolik ponořeni ve své práci, že zapomínali jíst, pít, a dokonce i spát. Proto první výzkum flow se uskutečnil právě s umělci.
Výzkumy flow probíhaly především v 80.–90. letech 20. století v čele s Csikszentmihalyim a jeho kolegy v Itálii. Výzkumníci se zajímali o optimální zážitky a pozitivní zkušenosti, zejména ve školách či podnikatelské sféře. Flow byl zaznamenán v průběhu dějin a napříč kulturami. Učení buddhismu a taoismu mluví o stavu mysli známé jako „akce nečinnosti“ nebo „dělat, aniž by dělali“, která značně připomíná myšlenku flow.

Historické prameny naznačují, že Michelangelovo dílo na stropě Sixtinské kaple ve Vatikánu možná tvořil ve stavu flow. Je totiž zaznamenáno, že maloval několik dní v kuse a byl tak zabrán do práce, že se ani nezastavoval kvůli jídlu a spánku, až nakonec omdlel únavou.
Po tomto se probudil svěží a poté, co začal znova malovat, se opět dostal do stavu naprostého ponoření.

CO JE TEDY FLOW?
 Jednoduše....Ve flow (v plynutí) se nacházíme tehdy, když je pro nás důležitější zážitek z činnosti než její výsledek, když si víc užíváme hru samotnou než to, jak skončí

.“Cíle jsou samozřejmě důležité, ale opravdová radost přichází z cesty k cíli, než z jeho dosažení.”

Databáze květin a Flow je radost naladění na výkon...

MŮJ FLOW v prohlížeči OPERA

Co nového píše Angelina? Angelina Werich je ve městě Cannes. Díky paměti facebooku sdílíme Angie, jen se zajímavě práší...z notebooku!

Grilování pod dohledem......

Hotel Pretty Woman

Z tohoto vedra jsem vyčerpaná jako kotě, i stromy kolem se potí a i když mám nohy v bazénu, tak mne ta hříva vlasů, potem dává najevo, Angie šup do vody, nebo to bude ještě horší. Již ani mouchy nelítají, jen vyčerpané sednou na okraje listu stromu a očiska vyvalují na okolní svět.

Po obědě je to nejhorší i vlnky v moři jsou líné a se zpožděním se dovalí na břeh. Ale rackové létají, jako by je za to platili rublama. Líné odpoledne bez mraků na obloze, ti dává najevo, sedni si do stínu a neopruzuj. Jen chlazené růžové víno chutná celkem dobře a chladím si sklenicí své ubolené čelo, převalováním sklenice ze strany na stranu, což je i taková masáž, doplněna douškem ze sklenice.

Gilbert leží vedle mne a očima koulí na všechny strany a vím že nevydrží, za chvilku odběhne do domu ochladit se klimatizací. Ale já celkem mám ráda to vedro pod stromy, a se zvědavostí sleduji dalekohledem, lidičky rozložené na písku jako podsvinčata, dělajíce, že jim to opalování dělá dobře, asi jo. Vedle mne Gilbert převrátil do sebe sklenici jen to zasyčelo a já slyšela to tlumené glogloglo. Angie nezlob se, ale jdu si zdřímnout a protáhl si své svalnaté tělo, až klouby praskali, co probudilo Kirké, která se na něj líně koukla a mňoukla. Tlapky měla ve vodě a to vedro jí až tak nevadilo. Gilbert odešel a já s lednice vytáhla lahev na dolití sklenky.

Takhle nějak probíhá odpoledne na jihu Francie v Provence......A tak mne napadlo: Když hlupák dělá něco, za co se stydí, vždycky prohlašuje, že je to jeho povinnost...... To víno začíná opravdu působit.



#Angelina Werich, Cannes, Amerika, Blogeři sobě, Cestování Cruise Rekreace Dovolená, Citace a inspirace, Den pro tebe, Fantasie

Jsem asi blbá, nebo?

Kanada a vysoká Wyoming krajina

Angelina Werich je v Wyoming

  Jsem asi blbá, nebo? 

Když čtu příspěvky, tak se usmívám, někdy sobě. Protože nemohu pochopit co nutí napsat člověka o mě, že jsem blbá. Tak ano blbost se nevyhne nikomu a již vůbec ne lidem jenž zastávají nějakou funkci. Tam se blbost nahromadí, že by mohl rozdávat žebrákům u kostela. I když takovej žebrák může být chytřejší, jako dvacet politiků. Chytrost, není moudrost. 

Chytrý je čekatelem, moudrý je zdrojem. Zatímco chytrý čeká, kdy konečně přijdou peníze, aby se stal bohatý, nebo kdy přijde princ-princezna na bílém koni, aby žil v lásce, moudrý bohatství a lásku rozdává.
 On ví, že tím vytváří vědomí bohatství a lásky v sobě a že se potom bohatství-láska mohou v jeho životě naplno materializovat. Tedy, zapamatujme si: inteligenci jsme dostali, když jsme se narodili a máme ji v sobě všichni. Navíc je naše inteligence tak velká, že si to ani nedovedeme představit! Moudrost se získává v průběhu života zkušenostmi, pozorováním a analýzou životního procesu. Ráda diskutuji, protože při diskuzích poznávám chytré a taky moudré lidi.

 Což v Čechách je to pravděpodobně pravidlem. Ráda se poučím, jen asi jsem natolik hloupá, že nepochopím myšlení jednotlivce, kterej mne doporučí profackování od dědy, kterého jsem neznala a jenom proto, že jsem nazvala věci pravým jménem. Přiznám se, že někdy bych se od dědy, klidně nechala profackovat i za pravdu, protože pravda je vzácnej artikl a nevím jak by to profackování chutnalo. Nějak k tomu v mém životě nikdy nedošlo. V oblacích nakonec se nefackuje a v osobním životě, jsem byla vždy ostražitá, tak ke fackování nemohlo dojít. Nikdy jsem tedy nikomu neradila.

Neradím protože rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.

Dobře Angie, říká mé vnitro, jen komentář je monologem, kterej vznikl v poklidné situaci u sklenice vína, kdy i vznešenost není moudrost. Ergo jsem tedy spokojena, i když blb má před vzdělaným člověkem velkou výhodu - je sám se sebou vždy spokojený. No a opět se vracím k hlouposti, jako přednosti. Tohle víno dostane člověka, vždy do blaženosti
 - Tak na vaše zdraví přátelé a nebuďte smutní, že je středa, nebo jinej den. Sluníčko ve víně i venku vás dostane do dobré nálady....

Angie


Angelina Werich, Amerika, AMERIKA počítače, Antarctica, Antarktida, Blbec a deprivace, Blogeři sobě, Cesta pro lásku, Dobro a jeho světlo, Diskuze a debaty

Angelina Werich je v Wyoming.

Stíhačka - US

I děti mají svou důstojnost......

Nakonec já byla jako dítě, taková spíš v úzadí, tedy ne v pozadí, co evokuje různé představy, což mne přivádí do stavu neslučitelném s důstojností a chechtám se. Ale byla jsem taková putička, co se nevystrkovala, mnoho přátel jsem neměla a žila ve svém koutku plném letadel a snění.

Děvčata v mém věku byli na panenky a kluci byli hulváti co jenom tahali za vlasy a podkládali nohy, chechtajíce se, když dívka upadla. No horor. A dospěláci si pořád na něco hráli. Asi to bylo proto že do naší rodiny chodili povětšině herci a diplomaté.

 Což vlastně bylo jedno, protože dobrej diplomat musí být víc jak herec. A já ve svém osamění jsem byla i na Akademii, kdy jsem se nejlépe cítila ve vzduchu, jako na zemi. Tedy na akademii jsme měli taky větroně, některé byli i z Česka - Československa. Již tam jsem se stala specialistkou na vysokou pilotáž a jednou u zemi se mi taky urvalo křídlo, co jsem přežila s menšími oděrky. Tak to taky byl první průser, kterej sice neměl dohru, ale postavil mne na vyšší level. Spolužáci si začali vyprávět, různé pohádky o mých schopnostech. Nenapadlo je že jsem měla jenom štěstí v neštěstí-pokud budeme považovat za neštěstí, ulomené křídlo a pár oděrků.
 A tak jsem najednou měla více přátel.
Nikdy jsem si nepomyslela, že by neštěstí mohlo přinést takové posouzení-sblížení.

Pozývali mne na párty, kde se mluvilo někdy odborně, ale většinou o blbostech, typu, kterej kluk je ochočenej, nebo zářivej. Taky o hadříkách a make-upu, no prostě jejich starosti na mou hlavu. Tohle mne nějak nebavilo a raději jsem byla u strojů, které mne byli víc jak přátelé. Že proč? No víte s takovým strojem si pokecáte víc jak s člověkem. Nevyčítá vám, že jste namyšlená a trpělivě poslouchá co mu řekněte. Je vděčnej za každou maličkost, třeba utření skel a povrchu a někdy se vám zdá že vrní při vašem doteku. Nesmějte se, tak jsem to cítila v té době, i když letadla nebyli tak sofistikovanou komplikovaností. A co je hlavní měla jsem přátelé, kteří ve vzduchu vám poskytnou možnosti o kterých každej začínající pilot jenom sní. Stanete se součástí stroje, což vás posune do fantastického levelu.
Tedy tohle bylo mé mládí, kde jsem se nestala fenoménem vzduchu, ale oblaka a vůbec nebíčko, byli inspirací mých myšlenek.....Směšné? Ani ne. člověk má dělat to, co umí, co potřebuje ke štěstí.

Angelina Werich, sociální sítě FB

Moučníky a dezerty. Dezerty, Blogeři sobě, Cookie, Jak na to, No milk today, Naše kuchyně, Tipy a návody

SMETANOVÉ POTĚŠENÍ

Sladké a smetanové potěšení

- 2 kelímky smetany ke šlehání, 2 kelímky zakysané smetany, 3 sáčky vanilkového cukru + krupicový dle chuti, balíček cukrářských piškotů, 100 ml silné černé kávy, 1 balíček Koka sušenek - nahrubo nadrcených, kakao holandského typu

Dvě zakysané smetany vyklopte do mísy, promíchejte s vanilkovým cukrem ( 3 sáčky + krupicový dle chuti ), přidejte jednu ušlehanou smetanu, smíchejte.
Dortovou formu vyložte alobalem. Na dno dejte cukrářské piškoty, pokapejte kávou, potřete částí krému a pokračujte vrstvou sušenek - ty nepokapávejte ( nahrubo nadrcené Koka sušenky ). Pokračujte do spotřebování ingrediencí.
Jednu smetanu ušlehejte, potřete vršek dortu a dejte minimálně na pět hodin chladit.
Podávejte posypané kakaem holandského typu.

#Dezerty, Blogeři sobě, Cookie, Jak na to, No milk today, Naše kuchyně, Tipy a návody

Když lékař pojmenuje tvoji chorobu, to neznamená, že ví, co ti je...Meditace, Alternativní medicina, Blogeři sobě, Citace a inspirace, Citáty, Citáty a moudra

Obrázek je z přírody klikněte pro zvětšení...

*Jen choď k lékaři, nemoc se už najde.... (vietnamské přísloví)*

*Lékařská věda už tak pokročila, že dnes už člověk jen
málokdy zemře bez lékařské pomoci.... (M. Kopecký)*
*Ošetřující lékaři mají vždy pravdu, pokud pacient žije.
Až pitva a bezcitný anatom je občas přiskřípne.... (R. Gordon)*
*Jestli se vám nemění choroby, je nejvyšší čas vyměnit lékaře....
(P.G. Cesbron)*
*Kdyby se o chorobách méně mluvilo, byli by lidé zdravější....
(J. Anouilh)*

*Lékařská věda udělala už také závratné pokroky, že prakticky nenajdeme zdravého člověka.... (A. Huxley)*
*Netrpělivý lékař je jako slepé střevo. Je nejen stále podrážděný,
ale i zbytečný na svém místě.... (R. Koch)*
*Někdy se zdá, že příroda zasela na lidi pouze krátké choroby,
ale lékaři si osvojili umění je prodlužovat.... (M. Proust)*
*Když lékař pojmenuje tvoji chorobu, to neznamená, že ví, co ti je.... (A. Bloch)*
*Každý lékař dokáže vyléčit; přinejmenším z iluzí o medicíně....
(J. Sekera)*

*Doktoři a advokáti, jedna banda. Jen s tím rozdílem, že advokát tě jen oškube, a doktor tě oškube a ještě k tomu zabije.... (A.P. Čechov)*
*Jestli už je operace vykonaná, nikdo nemůže dokázat,
že nebyla úplně potřebná.(G.B. Shaw) *
*Člověk je zdravý, když ho pokaždé bolí někde jinde.... (M. Twain)*
*Skleróza je nejkrásnější choroba.
Nebolí a každý den se člověk dozví něco nového....
(Aurelius Augustinus)*

*Lékaři jsou šťastní lidé, protože na jejich úspěchy se dívá slunce a jejich omyly zakrývá zem...... (latinské přísloví) *
*Zdraví jsou jen ti, kteří ještě nevědí, že jsou nemocní....
(D. Radovič)

***
Všechny nemoci jsou ze stresu jen ty pohlavní z potěšení.

Blogeři sobě a Humor, Vtipy a humor, Dobrý vtip!, Vtipy, Židovské

NA PŘÁNÍ.KONTROLA Z BERŇÁKU.

Pošťák Pat - ilustrační foto

Přijde kontrolor z berního úřadu do synagogy. Provádí kontrolu a potom se obrátí na rabína a říká: 
"Všiml jsem si, že kupujete hodně svíček." 
"Ano," odpověděl rabín. 
"Dobře a co děláte s voskem, který odkapává?" zeptal se kontrolor. 
"Dobrá otázka" povídá rabín. "my je schraňujeme a když jich máme dost, pošleme je zpátky k výrobci svíček a on nám občas pošle krabici zdarma."
Kontrolor, poněkud zaskočen tím, že na svou neobvyklou otázku dostal tak praktickou odpověď, ale pokračuje:
"Rabíne, a co tyhle všechny vaše nákupy macesů? Co děláte s těmi drobečky?"
"Ano," odpověděl rabín klidně, "no vlastně je schraňujeme a když jich je hodně, pošleme je v krabici zpátky výrobci a on nám občas pošle krabici macesových koulí."
"Hm," zamručel kontrolor a přemýšlel jak rabína znervóznit. "Dobře, rabi, a co děláte se všemi těmi předkožkami z obřízek?"
"Ano, ani tady neplýtváme." odpověděl rabín. "Co děláme je to, že je schraňujeme a když jich máme dost tak je pošleme na berňák."
"Na berňák?," zeptal se nedůvěřivě kontrolor.
"Ale ano," odpověděl rabín, "na berňák ... a oni nám asi tak jednou za rok pošlou takovýho malýho ču*áka jako jste vy."

Cibulové velikonoce. Příběh barvení vajíček ve slupkách od cibule.

Cibulové velikonoce

PADESÁT ODSTÍNŮ HNĚDI

Vždy barvím vajíčka ve slupkách od cibule. Mám ráda tu nádhernou výslednou barvu. Taky tak barví vajíčka moje máma, babičky a nejspíš i prababičky postupovali stejně...

Před týdnem jsem zahlédla na internetu článek o tom, jak nabarvit vajíčka červenou řepou na červeno, červeným zelím namodro, kurkumou nažluto, směsi kurkumy a borůvek na zeleno. Právě tu slíbenou smaragdově zelenou barvu jsem neustála. Nakoupila jsem vše potřebné a pustili jsme se do toho spolu s naší domácí paní Evou.

A tak, paní Eva, Martin a já jsme strávili krásný večer, během kterého jsme vypili lahvinku vina, Martin stihl vykouzlit večeři, obarvili jsme celou kuchyň - sporák, dřez, prkénka a ještě spoustu věcí....,

 v podstatě se neobarvili jen vajíčka a tak, nakonec, všechny museli skončit v cibulových šlupkách (výsledek můžete vidět na fotce). Nasmáli jsme se a naše vajíčka paní Eva výstižně pojmenovala "padesát odstínů hnědi".

PŘEJEME KRÁSNÉ VELIKONOCE !

Zmínila se o tom Hanka na sociální síti...

Pes značkuje teritorium člověk ovšem také...

Jsem si teď šla pro cíga a že už je tady všude zavřeno, musela jsem kousek dál.

 A po cestě na mě přišlo čůrání. Sice noc, nikde nikdo, ale i tak. Kalhotky sundávám jenom doma.  Ale bylo to tak naléhavé, že jsem musela udělat výjimku. Viděla jsem z dálky dva smrčky, mezi kterými by to šlo. Zrychlila jsem a vykonala mezi nimi potřebu.  Pak jsem šmátrala kolem sebe, abych natrhala nějakou trávu, kterou bych se utřela. A nahmatala jsem nedojedenou bagetu. Na světle jsem si přečetla, že záruční lhůta jí končí 17.7.

Což mně přivedlo na myšlenku, že mezi smrčky je oblíbená oblíbená destinace. Jsem nejspíš měla štěstí, že jsem nenahmatala něco hutnějšího...


Nalezeno na sociální síti Facebook 

Proč žít na vesnici

Kohout v akci

PROČ ŽÍT NA VESNICI------------------------------
• Nemusíte hlídat manžela (manželku), desítky párů očí to dělají za vás
• Víte, jak vypadají vidle, co víc - umíte je i používat
• Nepotřebujete fitko, protože ze starosti o dům a šlechtění polností jste vytrénovaní až až
• Nepotřebujete peníze, dá se přepočítávat na flašky slivovice
• Neřešíte, jak oznámit, že máte novou lásku, všichni to už dávno vědí
• Budete opálení, protože chodit po venku do půl těla je standard
• Nehledáte, ve které hospodě jsou vaši kámoši, protože jsou stoprocentně v té jedné jediné
• Jste kreativní v kuchyni (nejbližší obchod je buď zavřený nebo daleko)
• Většina vašich nejlepších a nejděsivějších historek má stejný začátek: “když mi ujel poslední autobus….”
• Za každé kilo navíc vás pochválí, protože nejste zdechlina a unesete těžkej kýbl
• Oblečení nedegenerují módní výstřelky a kabát děděný z generace na generaci je stále in
• Nepotřebujete budík, ať je pracovní den nebo víkend, o vaše probuzení se postará kohout, sousedova cirkulárka
• V králíkárně tu bydlí králíci (ne lidi)
• pro spokojený život vám úplně postačí škoda 100 (stejně čím lepší auto máte, tím víc vás lidé nenávidí)
• Máte pohodový život (jak jinak vysvětlíte, že si k vám měšťáci jezdí odpočinout?)


Doplněno: Když vás něco bolí, vyléčíte se sami, poněvadž nejbližší doktor je mnohem dál, než jste schopni na obstarožním kostitřasu došlapat. Většinou jste ale zdraví jako řípy, protože víte, že nejlepší zelenina je propečený vepřový bůček.

Babičky jsou na sociální síti i se svými kočkami pejsky a zahrádkou

A zblbly jsme i babičky - jsou na sociální síti i s kočkami

U pokladny v supermarketu si starší dáma bere igelitovou tašku na uložení nákupu.
Pokladní jí vyčítá, že si nekoupila "ekologickou" nákupní tašku:
"Vaše generace nezná ekologické hnutí. My, mladí lidé, budeme muset platit
za vaši generaci, která plýtvá prostředky!"
Dáma se omluví: "Je mi líto, za našich mladých let jsme ochranu životního
prostředí neměli."
Pokladní se tím víc rozhořčí: "Lidé jako vy zničili všechny přírodní
zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace
neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!"
To ovšem přehnala a dáma se dožrala................................

• "Děvenko, za mých časů jsme vraceli láhve od mléka do obchodu, obchod je

poslal zpátky do továrny, tam je sterilizovali a znovu naplnili - jedna
láhev se tak použila mnohokrát a opakovaně. V té době se láhve opravdu
recyklovaly, ale neznali jsme ekologické hnutí.

• Za mých časů jsme chodili do schodů pěšky. Nebyly žádné pohyblivé schody

ve všech obchodech, kancelářích a supermarketech. Chodili jsme pěšky do
obchodu za rohem a nejezdili jsme autem o dvě ulice dál. Ale je pravda, že
jsme neznali ekologické hnutí.

• Jednorázové papírové plínky jsme neznali, každá matka prala a vyvářela látkové

Prádlo jsme sušili na šňůře za domem a nepoužívali jsme elektrickou
sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Systematicky jsme
recyklovali - oblečení z bratra nebo sestry dalšímu mladšímu sourozenci,
dokud drželo pohromadě. Máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí.

• Měli jsme doma jednu televizi a jedno rádio, ne jako teď, kdy je televizor

a rádio v každé místnosti. A televize měla obrazovku velikosti krabice na
pizzu.

• V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné

speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují
hafo elektřiny.

• Když bylo potřeba zabalit křehké předměty a poslat je poštou, použili jsme

jako výplň staré noviny nebo vatu a balili jsme je do krabic, které už
dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu.

• Trávník jsme kosili ručně - neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky

• Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba běhat v posilovně na pásech,

které běží na elektřinu. Ale máš pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o
ekologickém hnutí.

•  Když jsme měli žízeň, napili jsme se z kohoutku - nepoužívali jsme

plastové kelímky ani láhve, které se zahazují po jednom použití.

•  Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu vždy nového pera.

 Při holení jsme vždy měnili jen žiletky namísto vyhazování
jednorázového holítka po každém holení. Ale máš pravdu, neznali jsme
ekologické hnutí.

• V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, každá

rodina neměla auto a matka neměla službu jako taxi 24 hodin. V té době
děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a
další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo možné, ne nové
tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale máš pravdu, neznali jsme
ekologické hnutí.

• Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícenásobnou,

která je nutná pro široký sortiment elektrického příslušenství, bez
kterého vy dnes nedokážete žít.

TAK UŽ MNĚ PŘESTAŇ SRÁT S TÍM TVÝM EKOLOGICKÝM HNUTÍM !!!

Nákupy v Americe neboli Náš zákazník náš pán kontra nákupy v Česku

Svobodu jakž takž máme...ale do
té Americké je daleko...daleko na východě...

Cituji příspěvek NÁŠ ZÁKAZNÍK

sociální sítě: 

Přestože venkovní teploty se pohybují okolo dvaceti stupňů Celsia, je málo pravděpodobné, že celou zimu bude rekordní teplo, tak jsem se dnes přinutila navštívit obchodní centrum, protože nemám zimní boty. Že je tento víkend asi nejhorší možná volba k návštěvě obchodů, jsem pochopila, když jsem půlhodiny hledala parkování. Ale cesta do obchodu se vyplatila a mám zajímavý zážitek s excelentními americkými službami.

Když jsem našla boty, které se mi docela líbily, přivolala jsem obchodního asistenta. Okamžitě byl na počítači registrován čas, kdy jsem požádala o asistenci a jak dlouho trvalo, než mi boty přinesl v mé velikosti. Cena bot byla na můj vkus astronomická (89 dolarů) a to, že jsou zlevněné ze 130 dolarů, moji finanční úzkost zmírnilo jen lehce.

Pak jsem v jiném regálu našla stejné boty (v nějaké miniaturní velikosti) za 29 dolarů a dotázala jsem se, zda se cena liší dle velikostí a odpověď asistenta (s přívětivým úsměvem) zněla, že boty v mé velikosti dostanu také za 29 dolarů.

Asi půlhodiny jsem čekala ve frontě u pokladny (časová prodleva byla registrována) a pokladní, když zjistila, že od doby, kdy jsem poprvé požádala o asistenci, uplynulo téměř 45 minut, omluvila se. A zeptala se, zda mám nějaký kupón. Kupóny nesbírám, do obchodů nechodím a tak jsem řekla, že žádný slevový kupón nemám. Ona promptně nějaký kupón naskenovala a z obchodu jsem si odnesla kožené boty za 19 dolarů, boty, za které jsem byla připravena zaplatit téměř 90 dolarů.

Vysoká úroveň amerických služeb mě nikdy nepřestane fascinovat. Vždy a všude funguje heslo NÁŠ ZÁKAZNÍK, NÁŠ PÁN.

Variace nákupu v Česku podle sociální sítě: 

To tady funguje v jisté variaci také.
Například včera.. šli jsme koupit synkovi ten nejprostší telefon, jeho první.. když ho někde ztratí, nebo mu ho někdo sebere, tak nás to nezlomí No a mírně otylý asistent, z tupým výrazem, poměrně dlouho hledal onu barvu, co jsme chtěli.. nenašel, tak se po nějakém čase jal balit vystavený kus.. tak se ptám, zda je to poslední kus v této barvě a on, že jo.. tedy jsem zlehka a s úsměvem nadhodil, že by nám mohl udělat cenu, na vystavený kus.. nepřítomně zíral jinam a tupě zamumlal, že mu "tomu nic neni" Ani ho neprohlédl, nacpal do krabičky a podal pokladní...
Také mu máme v obchodech asistenty

P.S. telefon jsem si prohlédl před obchodem, zda na něm není nějaký škrábanec.. skoro mne to mrzelo, že nebyl.. že bych ho jím, asistenta, asi praštil do hlavy
P.p.s. jen jsem očekával, že se alespoň na oplátku usměje a telefon zevrubně prohlédne, onen asistent...

Bradley

Policie a chytré řešení

Jak volat policii

Šla Pravda světem a na chudý duchem se smála

Šla Pravda světem a na chudý duchem se smála

Šla Pravda světem a na chudý duchem se smála
pro blahoslavený navlíkla honosný šat
v zákoutí špinavým drzá Lež ve stínu stála
ta Pravdu pozvala k sobě přenocovat

A Pravda znavená usnula jen co si sedla
ze sna se culila naivka důvěřivá
jen oči zavřela už se Lež z postele zvedla
a začla si pokradmu zkoušet ten její háv

S Pravdou mně můžete leda tak políbit záda
ženská je ženská tak jakýpak cavyky s ní
kdopak tu rozpozná která je Lež která Pravda
až budou obě dvě donaha vysvlečený

Na její blůzu si její brož fešácky připla
pod paží stříkla si jejím dezodorem
peníze hodinky doklady všechno jí štípla
odplivla odporně zaklela vypadla ven

K ránu až zjistila Pravda co všechno jí schází
před zrcadlem se pak notně podivila
někdo už odněkud donesl hrst černých sazí
aby se ta čistá Pravda tak nelišila

Pravda se smála že na ni kameny házejí
vždyť lež je to všechno a Lež taky mý šaty má
blahoslavení s ní protokol sepsali rázem
byla to rozmluva dost málo přívětivá

Vyfásla pokutu a ještě mohla bejt ráda
ostatně cizí šmouhy přišili jí
nějaká mrcha tu tvrdí že je prej Pravda
a zatím se potlouká nahá a ve škarpě spí

Ubohá Pravda se brání a přiznat se nechce
to máš holka marný jak chceš se dušuj a křič
Lež zatím potvora ukradla vzrostlýho hřebce
a dlouhý a pěstěný nohy ji odnesly pryč

Leckterej hlupák se dodneška o Pravdu hádá
pravdy se ovšem v těch řečičkách nedobereš
jistěže ve světě nakonec zvítězí Pravda
ale až dokáže to co dokáže Lež

Často je k mání vodky jen půl litru na tři
a ani nevíš s kým dneska přenocuješ
někdo tě vysvlíkne řeknou ti že ti to patří
a dřív než se naděješ nosí tvé kalhoty Lež

Lidová a dívčí pubertální terminologie

Teen pubertální jízda

S pubertálními slečnami (13)
to není jednoduché:

"Já se těším, až půjdu do keramiky, vezmu si s sebou tuto sklinku a tam s ní jebnu o zem." 
Po poučení, že slovo "jebnu" není slušné a po výzvě, aby použila jiné sloveso, pravila: "Já se těším, až půjdu do keramiky, vezmu si s sebou tuto sklinku a tam s ní mrdnu o zem." 

Po druhém velmi důrazném poučení o fyzických následcích používání těchto tzv. sprostých slov argumentovala: "Ale to nejsou sprostá slova. To jsou slova sexuální a na sexu přece není nic sprostého!"

 Její argumentační schopnosti jsou tak výborné, že by měla jít, (kráva), na práva. Možná jí ale utkvělo v paměti moje argumentování tchýni (bývalá zdravotní sestra!), která se zhrozila při zjištění, že jsem tehdy 2 letou mladší dceru naučil říkat místo prcinka genitál. 

Pravil jsem jí tehdy toto: "Nechápu, proč se pohoršujete, genitál je naprosto slušný a spisovný odborný lékařský termín, což vám, jakožto bývalé zdravotní sestře zajisté nemusím vysvětlovat, zatímco slovo prcinka je od slova prcat, což je vulgární výraz pro souložení. A více nemám, co bych k tomu dodal!"


Z nejmenované debaty na sociální síti...

Rozhodnutí jak blogovat nebo proč a k čemu je to dobré

Čest a sláva webmasterům na Google

Našel jsem zpověď blogera zrcadlo,

co to rovnou napsal. Tak jsem to dal sem do poznámek pro zamyšlení případného rozhodnutí dát se taky do toho blogování...
Je to prosím celá citace, tak jak je publikována. Zatím nemám k tomu nic k poznámce...zatím...
cituji:
Motto:
"Každý autor píše nejdřív pro sebe, později pro čtenáře a nakonec pro peníze."
Nevím, kdo má tento (mnou možná trochu zkomolený) citát na svědomí. Ale vím, že já se i po dvou letech psaní blogu pořád nacházím v první fázi. Sobecky přiznávám: Přínosy vidím hlavně na své straně. Mám radost, když si někdo článek přečte a líbí se mu. Ale pokud by tomu tak nebylo, nehroutil bych se. Nelžu teď sám sobě? :)

Co mi dalo psaní blogu?

1) Pokoru

Spousta lidí (především těch, kteří prožili většinu života za "komárů") žije v zajetí představ o vlastní dokonalosti a úžasnosti. Setkávají se pořád se stejným okruhem přátel, s nimiž se navzájem utvrzují o pravdivosti svých skvělých názorů. Kdo s něčím nesouhlasil, byl již dávno vyobcován a označen za blba.

V dnešní době je publikování na Internetu tak jednoduché, že to zvládne každý, kdo je gramotný. Ovšem "kafralové" nepublikují. Asi cítí červíčka, který hlodá a říká: "Co když s Tebou nebude nikdo souhlasit?" Nebo (horší varianta): "Co když Tvá moudra nebudou vůbec nikoho zajímat?"

Je to holt risk dát své názory celému národu všanc. Reálně totiž hrozí, že jako bloger dospějete k poznání vlastní malosti. Což se dá řešit buď agresí nebo pokorou. Já se snažím o pokoru.

2) Vypsal jsem se

Obrovským plus, které mi blog dal, je to, že jsem se aspoň trochu naučil psát souvislé texty, které mají svůj začátek, prostředek a konec (většinou). Také jsem oprášil znalosti z pravopisu. Když už strávím čas s vymýšlením článku, chci, aby nebyl plný gramatických chyb.

3) Poznal jsem zajímavé lidi

Poznal jsem zajímavé lidi nikoli osobně, ale přes jejich tvorbu. Téměř o nikom nevím, jak se jmenuje. A je mi to fuk. Blogerská komunita není jako Facebook. Je to neviditelná sociální síť. Člověk se primárně neprezentuje (krom pár exhibicionistů) jménem a pár výkřiky, ale dává o sobě vědět konkrétními postoji a sděleními.

4) Naučil jsem se něco málo o tvorbě stránek

Jsem sice 100 let za opicema, neovládám redakční systémy (Joomla, Drupal, Wordpress...), php, javascripty a podobné věcičky. Ale o HTML a CSS díky blogu něco málo vím. Kdybych měl cit pro grafiku (z výtvarné výchovy jsem měl na základce za 3), uměl bych asi vytvořit stránku (plus mínus autobus), jakou chci.

5) Seznámil jsem se s reklamními a provizními systémy

Popravdě ani nevím, proč. Žádné velké love nebyly, nejsou a nebudou. Ale prostě mě to baví. Vyhrál jsem si s Adsense, Billboardem, VRS, Aukrem, Inviou, Wedosem, Vivantisem, Sklikem...

6) Naučil jsem se základy optimalizace pro vyhledávače

Na této problematice mi přijde zajímavé, že není žádný přesný návod, jak u vyhledávačů uspět. Kdyby ho někdo znal, ovládl by celý Internet. Samozřejmě jsou veřejně dostupné zásady, bez kterých to nejde. Ale taky je v tom troška alchymie. +JA+ rozjíždí nový projekt, u kterého bych měl fungovat jako konzultant. Kdo ví, jestli budu za moudrého SEO šamana nebo za idiota.

Tak co, nalákal jsem někoho, kdo ještě nebloguje? Pokud jo, budu si připadat jak pátý z Beatles....

Rubriky: Blog a blogování, Internet

Zdroj: zrcadlo.blogspot.com


Poznámka: moje řeč asi jinak bych to nenapsal a O tom to je! 

Krásné je žít - zlatá šedesátá léta, krásné písně a mládí českého jara. Písně a zpěváci doby.

Práce rychlé záchranné služby

Povězme si něco k tomu textu

- je jedinečný, dobře poslouchejte přátelé!

Já křídla mít hlídám den, který mi dá tvou tvář...
My dva se přece musíme ještě jednou potkat...víš, já tě nikdy nepřestanu hledat...na této zemi.......
Touha dobýt vesmír je nesmyslná, vesmír je přece v každém z nás.
Theodor Fontane
Proporce krásy jsou jasné: 100%.