 |
| Orel bělohlavý je svobodný (screen) |
Radar je šikana. Chci dálnice, ne silnice, kde se jede v úzkých pruzích osmdesátkou.
Pikora - Pikora Markéta Šichtařová
Zobrazují se příspěvky se štítkemHumor a vtipy nebo moudra. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHumor a vtipy nebo moudra. Zobrazit všechny příspěvky
Auto, Dálnice, Autobusy, Automobily, Autosalon, Pitná voda a jiné nápoje
Radar je šikana. Chci dálnice, ne silnice, kde se jede v úzkých pruzích osmdesátkou.
Pikora - Pikora Markéta Šichtařová
Angelina Werich O strachu
O strachu.....
Malej princ mne probudil v pět hodin, svěžím hláskem si něco pobrukoval a v taktu kopal do do nohy. Poslední dobou klučina již nechce usnout sám. Celej praděda, ten taky když spal sám, pak celej den byl nesvůj a umění vzalo za své. Říkala bába, tedy napsala to. Já tedy nevím, ti mužové jsou ještě i v posteli takoví sobci, raději se budou tlačit v jednom místě se ženskou, než si udělat pohodlí v širokém prostranství, které by měli jen pro sebe. Co se to vlastně honí mužům v hlavě. Asi se bojí spát osamocení, nebo mají takové noční můry, že se musí schovat za ženské záda.
Noční můra jenž je pronásleduje jako přízrak což je blízká upírovi, který se v Čechách označoval jako morous. Nakonec i dnes se o mužích někdy mluví, jako o starém morousu. A taky mne napadlo, že vlastně takhle straší sami sebe,.dělá jim to dobře? Nevím, ale lidičky se někdy chtějí bát a vyhledávají takové místa, kde se bát můžou, beze strachu. Ale Angie co to meleš, vždyť to nejde, bát se beze strachu.Je to zvláštní, ale strach je jednou z lidských emocí, které bychom asi sami nezařadili mezi pozitivní. Strach z výšek, ze stísněných prostorů, z jedovatých zvířat… a tak by jsem mohla ještě dlouho pokračovat. Avšak je to právě strach, který nás varuje v nebezpečných situacích. Právě strach nám nedovolí opakovat nepříjemnou zkušenost, jako sahat na rozpálenou plotnu, vstoupit do silnice bez rozhlédnutí. Tato emoce nás udržuje při životě, ačkoli si to sami neuvědomujeme. Dobře ale tohle není asi strach, tedy u mne ne, ale opatrnost, Vyhnu se napadení ne ze strachu, ale z opatrnosti, protože bych útočníka velice lehce eliminovala. Ale nechci mu ublížit a pak nést za to odpovědnost. Což je vlastně pro útočícího ochrana před zraněním. Co by mu přineslo bolest a trápení. Nazvala bych to tedy dobrým skutkem, když je člověk opatrnej. Tedy jde o to nebát se a nelézt hned do myší dírky ze svým strachem.
Kdo žije ve strachu, má tendence k přehnaným reakcím, neadekvátnímu vnímání a vyhodnocování situací a také je pohotový k agresivnímu chování – musí se bránit, i když není čemu. Proto když čtu články které v médiích permanentně straší lidi, tak si říkám, z tohohle má někdo obrovskej prospěch-politickej, ekonomickej a taky vlastně mocenskej.
Protože lidi co se bojí, lze lépe ovládat-manipulovat s nimi. Ono lze ovládat i blbce, ale to je na větší debatu, protože blbejch je jako máku, jako máku....
Angelina Werich, Blbec a deprivace, Citace a inspirace, Humor a vtipy nebo moudra
 |
| Muflon a muflončata |
Malej princ mne probudil v pět hodin, svěžím hláskem si něco pobrukoval a v taktu kopal do do nohy. Poslední dobou klučina již nechce usnout sám. Celej praděda, ten taky když spal sám, pak celej den byl nesvůj a umění vzalo za své. Říkala bába, tedy napsala to. Já tedy nevím, ti mužové jsou ještě i v posteli takoví sobci, raději se budou tlačit v jednom místě se ženskou, než si udělat pohodlí v širokém prostranství, které by měli jen pro sebe. Co se to vlastně honí mužům v hlavě. Asi se bojí spát osamocení, nebo mají takové noční můry, že se musí schovat za ženské záda.
Noční můra jenž je pronásleduje jako přízrak což je blízká upírovi, který se v Čechách označoval jako morous. Nakonec i dnes se o mužích někdy mluví, jako o starém morousu. A taky mne napadlo, že vlastně takhle straší sami sebe,.dělá jim to dobře? Nevím, ale lidičky se někdy chtějí bát a vyhledávají takové místa, kde se bát můžou, beze strachu. Ale Angie co to meleš, vždyť to nejde, bát se beze strachu.Je to zvláštní, ale strach je jednou z lidských emocí, které bychom asi sami nezařadili mezi pozitivní. Strach z výšek, ze stísněných prostorů, z jedovatých zvířat… a tak by jsem mohla ještě dlouho pokračovat. Avšak je to právě strach, který nás varuje v nebezpečných situacích. Právě strach nám nedovolí opakovat nepříjemnou zkušenost, jako sahat na rozpálenou plotnu, vstoupit do silnice bez rozhlédnutí. Tato emoce nás udržuje při životě, ačkoli si to sami neuvědomujeme. Dobře ale tohle není asi strach, tedy u mne ne, ale opatrnost, Vyhnu se napadení ne ze strachu, ale z opatrnosti, protože bych útočníka velice lehce eliminovala. Ale nechci mu ublížit a pak nést za to odpovědnost. Což je vlastně pro útočícího ochrana před zraněním. Co by mu přineslo bolest a trápení. Nazvala bych to tedy dobrým skutkem, když je člověk opatrnej. Tedy jde o to nebát se a nelézt hned do myší dírky ze svým strachem.
Kdo žije ve strachu, má tendence k přehnaným reakcím, neadekvátnímu vnímání a vyhodnocování situací a také je pohotový k agresivnímu chování – musí se bránit, i když není čemu. Proto když čtu články které v médiích permanentně straší lidi, tak si říkám, z tohohle má někdo obrovskej prospěch-politickej, ekonomickej a taky vlastně mocenskej.
Protože lidi co se bojí, lze lépe ovládat-manipulovat s nimi. Ono lze ovládat i blbce, ale to je na větší debatu, protože blbejch je jako máku, jako máku....
Angelina Werich, Blbec a deprivace, Citace a inspirace, Humor a vtipy nebo moudra
STORY
Producent miluje peníze, scénárista psaní a
Martina Gavriely
režisér film
Kameraman miluje maskérku a nenávidí zvukaře, zvukař spí se skriptkou a kostymérka s osvětlovačem, rekvizitáře milují všichni, protože má v ledničce chlast, mikrofonisti shánějí kšefty a průběžně se snaží vyspat s někým od produkce nebo masek, gripák pochlebuje kameramanovi a smrdí, produkční spí s maskérkou, hraje hru s producentem a zapomíná posílat prachy za faktury, asistentka produkce telefonuje a má dycky čas jenom na jednu noc a psa, runner nic nedělá, ale je synem producenta a chce jít na Famu, ostřičky se rozcházejí s klukama a švenkři s holkama.
Herci neumí texty, mají závazky a vedou divadelní fórky, které někdy režisér chápe, jindy začne chlastat a asistent režie všechno ví, řve do vysílačky, každý ho má na háku a je na koksu nebo na cole.
Řidiči nedělají vůbec nic, sedí v bufetu a pijou kafe, střihač je na Bali a čeká na materiál. Borci od stavby hulí trávu s holkama z keťasu, videooperátor přestal hulit trávu a kalí s partou od ochranky a DIT to všecko zálohuje a sem tam něco ztratí, takže se musí celý ten cirkus postavit znovu.
Herci neumí texty, mají závazky a vedou divadelní fórky, které někdy režisér chápe, jindy začne chlastat a asistent režie všechno ví, řve do vysílačky, každý ho má na háku a je na koksu nebo na cole.
Řidiči nedělají vůbec nic, sedí v bufetu a pijou kafe, střihač je na Bali a čeká na materiál. Borci od stavby hulí trávu s holkama z keťasu, videooperátor přestal hulit trávu a kalí s partou od ochranky a DIT to všecko zálohuje a sem tam něco ztratí, takže se musí celý ten cirkus postavit znovu.
Angelina Werich je v Wyoming.
 |
| Stíhačka - US |
I děti mají svou důstojnost......
Nakonec já byla jako dítě, taková spíš v úzadí, tedy ne v pozadí, co evokuje různé představy, což mne přivádí do stavu neslučitelném s důstojností a chechtám se. Ale byla jsem taková putička, co se nevystrkovala, mnoho přátel jsem neměla a žila ve svém koutku plném letadel a snění.
Děvčata v mém věku byli na panenky a kluci byli hulváti co jenom tahali za vlasy a podkládali nohy, chechtajíce se, když dívka upadla. No horor. A dospěláci si pořád na něco hráli. Asi to bylo proto že do naší rodiny chodili povětšině herci a diplomaté.
Což vlastně bylo jedno, protože dobrej diplomat musí být víc jak herec. A já ve svém osamění jsem byla i na Akademii, kdy jsem se nejlépe cítila ve vzduchu, jako na zemi. Tedy na akademii jsme měli taky větroně, některé byli i z Česka - Československa. Již tam jsem se stala specialistkou na vysokou pilotáž a jednou u zemi se mi taky urvalo křídlo, co jsem přežila s menšími oděrky. Tak to taky byl první průser, kterej sice neměl dohru, ale postavil mne na vyšší level. Spolužáci si začali vyprávět, různé pohádky o mých schopnostech. Nenapadlo je že jsem měla jenom štěstí v neštěstí-pokud budeme považovat za neštěstí, ulomené křídlo a pár oděrků.
A tak jsem najednou měla více přátel.
Nikdy jsem si nepomyslela, že by neštěstí mohlo přinést takové posouzení-sblížení.
Pozývali mne na párty, kde se mluvilo někdy odborně, ale většinou o blbostech, typu, kterej kluk je ochočenej, nebo zářivej. Taky o hadříkách a make-upu, no prostě jejich starosti na mou hlavu. Tohle mne nějak nebavilo a raději jsem byla u strojů, které mne byli víc jak přátelé. Že proč? No víte s takovým strojem si pokecáte víc jak s člověkem. Nevyčítá vám, že jste namyšlená a trpělivě poslouchá co mu řekněte. Je vděčnej za každou maličkost, třeba utření skel a povrchu a někdy se vám zdá že vrní při vašem doteku. Nesmějte se, tak jsem to cítila v té době, i když letadla nebyli tak sofistikovanou komplikovaností. A co je hlavní měla jsem přátelé, kteří ve vzduchu vám poskytnou možnosti o kterých každej začínající pilot jenom sní. Stanete se součástí stroje, což vás posune do fantastického levelu.
Tedy tohle bylo mé mládí, kde jsem se nestala fenoménem vzduchu, ale oblaka a vůbec nebíčko, byli inspirací mých myšlenek.....Směšné? Ani ne. člověk má dělat to, co umí, co potřebuje ke štěstí.
Angelina Werich, sociální sítě FB
Silvestr a zábava s překvapením. Humor a vtipy, Humor a vtipy nebo moudra, Vtipy a humor
 |
| Silvestr vypráví Zdeněk Izer |
Otázky a odpovědi na sociální sítě...aby nezapadly na smetiště. Tady se rodí i Clikbait i zdroj...čistej marketing.
 |
| Dva na zdi originální spolek.... |
Pro mnohé vulgární pozér, ale mně se jeho otevřenost líbí. Protože takových lidí, co naplno řeknou co si myslí, je žalostně málo: Co považuješ za největší problémy dneška?
Ty vole, asi teroristy.
Ty vole, asi teroristy.
Bojím se terorismu z hlediska dlouhodobýho horizontu. Já jsem z těch lidí, co si opravdu myslej, že jenom americký raketový hlavice jsou zárukou jakési stability. Rusáci a Číňani, to jsou kokoti, ale Rusáci speciálně. Ten Putin mě tak sere! To je fakt zmrd, jakýmu není rovno. Havel by se s ním nikdy takhle jako Zeman nekamarádil. Proto jsem taky řekl, že tady vyvěsím ukrajinskou vlajku, protože se stydím za našeho prezidenta. Ale terorismus je fakt velká hrozba.
Já se nebojím islámu, bojím se teroristů z Islámskýho státu.
Islám je naprosto v pořádku, mám tolik přátel s tímhle vyznáním a je mi to úplně jedno. Nedělím lidi na bílý a černý, jenom na dobrý a špatný. Taky se bojím trochu válek o vodu, připadá mi, že ty zdroje plundrujeme opravdu nevídaným způsobem. Ne že bych byl nějakej ekolog, ale mám strach, že plundrujeme tu planetu opravdu strašně a že nastane takový stěhování národů, že se tady všichni posereme.
Co uprchlíci?
Ti mi vůbec nevadí. Já si prošel humanistickým coming outem, fakt. Já s těmi lidmi soucítím, dokonce rozumím ekonomickým uprchlíkům, že jdou za lepším. Uvědomuju si samozřejmě negativa, ale když je vidím na těch člunech s dětma, je mi úplně jedno, jestli někdo utíká ze Sýrie, aby utekl před válkou nebo nemusel válčit. Všem islamofobům bych přál zažít, jaký to je bát se Islámskýho státu tam, kde operuje, a ne v Evropě. Co tam musí být za hrůzu, která ty lidi žene k tomu, aby na gumovej přetíženej člun posadili svoje malý děti a vydali se přes moře. Já s nima prostě soucítím. A musím říct, že s tímto názorem jsem velmi narazil. Můj coming out už zpřetrhal několik přátelství. Uvědomil jsem si, že jsem se ocitl v nějaký pětiprocentní názorový minoritě. Můj kamarád mi říkal, jestli vím, že jdu jako novinář přímo proti svý cílový skupině. Moje manželka se jednou skoro zhroutila z toho, co mi napsal někdo veřejně na Facebooku. A to ještě nevěděla, že jsem dostal stovky hnusnejch soukromejch zpráv, protože provokuju a svý názory na to samozřejmě ventiluju. Ale na druhou stranu jsem zaznamenal spousty pozitivních reakcí. Tady v hospodě se to téma radši ani neotevírá, ty vesnický argumenty jsou strašný. Vždycky se ptám těch lidí, do kolika let je to pro ně ještě dítě, kterýmu je třeba pomoci z toho moře, a v kolika už je to „čmoud“, kterýho by utopili. Do jedenácti? Do dvanácti? Mně je prostě těch lidí líto. Kdysi jsem psal diplomku o davovým člověku, o lidech, co třeba zvolili Hitlera ve třicátých letech. O tom, jak se ti lidi radikalizujou, jak je politici zneužívají ke svým cílům. I kdybych byl rasista, ale aspoň trochu uvažující rasista, vidím třeba Okamurovi až do prdele. Že je to jenom čistej marketing.
Na Youtube je taky tvůj pěknej rozhovor s Adamem B. Bartošem.
Já měl úplně fyzickej problém sedět s tím náckem u stolu. To bylo strašný. My jsme ale bohužel takový zaprděnci a všecko cizí a neznámý se nám ekluje. Z EU bysme nejradši jenom brali a nic zpátky neodváděli. A musím teda s tím islámem připomenout, že v Evropě ještě pořád bouchalo za celou historii víc bomb kvůli úplně jinýmu bohu než kvůli Alláhovi. Vždycky se tady vedly války kvůli náboženství. Takže fakt se bojim jenom teroristů a vařený brokolice. A pak mi vadí hloupost a tupost, když vidím ty xenofobní primitivy. My se furt proti něčemu vymezujeme a vůbec si neuvědomujeme, v jak dobrý části světa žijeme. Vůbec nekoukáme přes hranice, jak jsou lidi jinde v prdeli. To, že sem lidi utíkají, na to si holt budeme muset zvyknout. Třeba v Německu žijou tři milióny Turků, to je stát ve státě. Tady by se všichni zbláznili. Já prostě nesnášim jakýkoli předsudky. Z tý svojí práce jsem na tyhle pudy vždycky útočil.
Co náš prezident?
To je ovšem moje oblíbený téma! Já vím, že je inteligentní, že je intelektuál, ale nesnáším ho. Ve slovenský televizi jsem o něm řekl, že je to zmrd a čůrák. Už nevím, co mám udělat víc. Mně vadí prezident, kterej neříká, co si doopravdy myslí. On je populista, velkej marketér a nesmírně inteligentní člověk, kterej je schopnej ustát prakticky cokoli, když to promění ve svoji výhodu. Velmi zkušenej politik. Ale on má bejt, do prdele, ten, kdo situaci uklidňuje a nemá společnost rozdělovat. A zejména u tématu, který jsme tu probírali. Když se podívám na Kisku na Slovensku, to je jiný kafe. Zeman nám dělá strašnou ostudu ve světě. Člověk by se asi neměl trápit geopolitikou a věcma, který sám nedokáže změnit, ale mě vadí, jakým způsobem otáčí naši zahraniční politiku, jakým způsobem ji prezentuje. Havel by o Krymu řekl, že je to anexe cizího území, a vyzval by světový společenství, aby proti tomu zasáhlo. My jsme vždycky byli prozápadní a Zeman nás otáčí na východ a veřejně schvaluje Putinovy kroky a taky celistvost Číny. Já tomu i rozumím, když řekne, že je to hlavně kvůli ekonomice, ale mě to prostě nezajímá. Já vyvěšuju s holčičkama tibetskou vlajku a vysvětluju jim, proč to dělám. A do volební brožurky jsem si dal, že když mě zvolí, na čtyři roky vyvěsím na radnici vlajku ukrajinskou i tibetskou. Ať s tím moji voliči počítají. Zemana už na západ nikam nezvou, teď jak sem zval ty šlechtický rody na oslavy Karla IV., ho všichni en bloc poslali do prdele. Já vulgární bejt můžu, ale on ne! Taky mi vadí, jakýma lidma se obklopuje a jak se arogantně chová.
Přímá volba prezidenta byla strašná chyba. S prezidentstvím Václava Havla se Zeman nedá vůbec srovnat. Díky Havlovi nás opravdu brali vážně a měli jsme respekt. Navíc jsme spojenci USA a členové NATO, a přitom mi připadá, že kdyby si tu chtěl Putin něco rozmístit, tak mu to Zeman dovolí. Kde je sakra nějakej masarykovskej odkaz? Ale Miloš Zeman vždycky ví, co dělá. Ovčáček je taky kreatura, ale já rád vždycky hledám pro někoho neobhajitelnýho argumenty. Dělat, ty vole, tiskovýho mluvčího Zemanovi! Chtěl bych vidět někoho jinýho, kdo by to zvládnul. Ten to ještě hraje bravurně. S virózou, s Peroutkou. On je taky exot a chce bejt celebrita, ale hraje to v neuvěřitelnejch mantinelech.
On Zemana asi musí milovat!
Ano, Ovčáček ho nějak úchylně miluje. Já sám bych si ho dneska jako mluvčího vzal taky, on je fakt dobrej. Krom toho je navíc ještě komickej. Mnohdy už za Zemana může i mluvit. A ta parta kolem Zemana! Nejedlý, Mynář. V týhle zemi totiž ve skutečnosti nerozhoduje Praha vůbec o ničem. Pražská kavárna si může myslet, co chce, ale o poslancích, potažmo vládě, ministrech a o prezidentovi rozhoduje venkov. A především východ, tedy Morava.
Já se nebojím islámu, bojím se teroristů z Islámskýho státu.
Islám je naprosto v pořádku, mám tolik přátel s tímhle vyznáním a je mi to úplně jedno. Nedělím lidi na bílý a černý, jenom na dobrý a špatný. Taky se bojím trochu válek o vodu, připadá mi, že ty zdroje plundrujeme opravdu nevídaným způsobem. Ne že bych byl nějakej ekolog, ale mám strach, že plundrujeme tu planetu opravdu strašně a že nastane takový stěhování národů, že se tady všichni posereme.
Co uprchlíci?
Ti mi vůbec nevadí. Já si prošel humanistickým coming outem, fakt. Já s těmi lidmi soucítím, dokonce rozumím ekonomickým uprchlíkům, že jdou za lepším. Uvědomuju si samozřejmě negativa, ale když je vidím na těch člunech s dětma, je mi úplně jedno, jestli někdo utíká ze Sýrie, aby utekl před válkou nebo nemusel válčit. Všem islamofobům bych přál zažít, jaký to je bát se Islámskýho státu tam, kde operuje, a ne v Evropě. Co tam musí být za hrůzu, která ty lidi žene k tomu, aby na gumovej přetíženej člun posadili svoje malý děti a vydali se přes moře. Já s nima prostě soucítím. A musím říct, že s tímto názorem jsem velmi narazil. Můj coming out už zpřetrhal několik přátelství. Uvědomil jsem si, že jsem se ocitl v nějaký pětiprocentní názorový minoritě. Můj kamarád mi říkal, jestli vím, že jdu jako novinář přímo proti svý cílový skupině. Moje manželka se jednou skoro zhroutila z toho, co mi napsal někdo veřejně na Facebooku. A to ještě nevěděla, že jsem dostal stovky hnusnejch soukromejch zpráv, protože provokuju a svý názory na to samozřejmě ventiluju. Ale na druhou stranu jsem zaznamenal spousty pozitivních reakcí. Tady v hospodě se to téma radši ani neotevírá, ty vesnický argumenty jsou strašný. Vždycky se ptám těch lidí, do kolika let je to pro ně ještě dítě, kterýmu je třeba pomoci z toho moře, a v kolika už je to „čmoud“, kterýho by utopili. Do jedenácti? Do dvanácti? Mně je prostě těch lidí líto. Kdysi jsem psal diplomku o davovým člověku, o lidech, co třeba zvolili Hitlera ve třicátých letech. O tom, jak se ti lidi radikalizujou, jak je politici zneužívají ke svým cílům. I kdybych byl rasista, ale aspoň trochu uvažující rasista, vidím třeba Okamurovi až do prdele. Že je to jenom čistej marketing.
Na Youtube je taky tvůj pěknej rozhovor s Adamem B. Bartošem.
Já měl úplně fyzickej problém sedět s tím náckem u stolu. To bylo strašný. My jsme ale bohužel takový zaprděnci a všecko cizí a neznámý se nám ekluje. Z EU bysme nejradši jenom brali a nic zpátky neodváděli. A musím teda s tím islámem připomenout, že v Evropě ještě pořád bouchalo za celou historii víc bomb kvůli úplně jinýmu bohu než kvůli Alláhovi. Vždycky se tady vedly války kvůli náboženství. Takže fakt se bojim jenom teroristů a vařený brokolice. A pak mi vadí hloupost a tupost, když vidím ty xenofobní primitivy. My se furt proti něčemu vymezujeme a vůbec si neuvědomujeme, v jak dobrý části světa žijeme. Vůbec nekoukáme přes hranice, jak jsou lidi jinde v prdeli. To, že sem lidi utíkají, na to si holt budeme muset zvyknout. Třeba v Německu žijou tři milióny Turků, to je stát ve státě. Tady by se všichni zbláznili. Já prostě nesnášim jakýkoli předsudky. Z tý svojí práce jsem na tyhle pudy vždycky útočil.
Co náš prezident?
To je ovšem moje oblíbený téma! Já vím, že je inteligentní, že je intelektuál, ale nesnáším ho. Ve slovenský televizi jsem o něm řekl, že je to zmrd a čůrák. Už nevím, co mám udělat víc. Mně vadí prezident, kterej neříká, co si doopravdy myslí. On je populista, velkej marketér a nesmírně inteligentní člověk, kterej je schopnej ustát prakticky cokoli, když to promění ve svoji výhodu. Velmi zkušenej politik. Ale on má bejt, do prdele, ten, kdo situaci uklidňuje a nemá společnost rozdělovat. A zejména u tématu, který jsme tu probírali. Když se podívám na Kisku na Slovensku, to je jiný kafe. Zeman nám dělá strašnou ostudu ve světě. Člověk by se asi neměl trápit geopolitikou a věcma, který sám nedokáže změnit, ale mě vadí, jakým způsobem otáčí naši zahraniční politiku, jakým způsobem ji prezentuje. Havel by o Krymu řekl, že je to anexe cizího území, a vyzval by světový společenství, aby proti tomu zasáhlo. My jsme vždycky byli prozápadní a Zeman nás otáčí na východ a veřejně schvaluje Putinovy kroky a taky celistvost Číny. Já tomu i rozumím, když řekne, že je to hlavně kvůli ekonomice, ale mě to prostě nezajímá. Já vyvěšuju s holčičkama tibetskou vlajku a vysvětluju jim, proč to dělám. A do volební brožurky jsem si dal, že když mě zvolí, na čtyři roky vyvěsím na radnici vlajku ukrajinskou i tibetskou. Ať s tím moji voliči počítají. Zemana už na západ nikam nezvou, teď jak sem zval ty šlechtický rody na oslavy Karla IV., ho všichni en bloc poslali do prdele. Já vulgární bejt můžu, ale on ne! Taky mi vadí, jakýma lidma se obklopuje a jak se arogantně chová.
Přímá volba prezidenta byla strašná chyba. S prezidentstvím Václava Havla se Zeman nedá vůbec srovnat. Díky Havlovi nás opravdu brali vážně a měli jsme respekt. Navíc jsme spojenci USA a členové NATO, a přitom mi připadá, že kdyby si tu chtěl Putin něco rozmístit, tak mu to Zeman dovolí. Kde je sakra nějakej masarykovskej odkaz? Ale Miloš Zeman vždycky ví, co dělá. Ovčáček je taky kreatura, ale já rád vždycky hledám pro někoho neobhajitelnýho argumenty. Dělat, ty vole, tiskovýho mluvčího Zemanovi! Chtěl bych vidět někoho jinýho, kdo by to zvládnul. Ten to ještě hraje bravurně. S virózou, s Peroutkou. On je taky exot a chce bejt celebrita, ale hraje to v neuvěřitelnejch mantinelech.
On Zemana asi musí milovat!
Ano, Ovčáček ho nějak úchylně miluje. Já sám bych si ho dneska jako mluvčího vzal taky, on je fakt dobrej. Krom toho je navíc ještě komickej. Mnohdy už za Zemana může i mluvit. A ta parta kolem Zemana! Nejedlý, Mynář. V týhle zemi totiž ve skutečnosti nerozhoduje Praha vůbec o ničem. Pražská kavárna si může myslet, co chce, ale o poslancích, potažmo vládě, ministrech a o prezidentovi rozhoduje venkov. A především východ, tedy Morava.
Foto-momentka: Dva na zdi a hra...nebo strategie mládí. V klidu. Mládí to je mír.
Alert, Blbec a deprivace, Citace a inspirace, Clickbait, Co je psáno, Debaty a názory, Humor a vtipy nebo moudra, Internet a sociální pathologie člověka, Komentář
A už jsi ji aspoň viděl?
 |
| Ťuhýk obecný při namlouvání... |
Ve frontě v Lidlu na Budějovické
jsou přede mnou dva mladíci v pubertálním věku se slovníkem bohatým na expresivní výrazy (typu pi*o, vole atd...). Když dojdou na řadu, prodavač se ptá: A už jsi ji aspoň viděl?
Chlapec odpoví: Koho? Prodavač: No tu pi*u, když o ní pořád mluvíš. Následoval výbuch smíchu chlapcova kamaráda a zčervenání dotázaného chlapce. Prodavač dodává směrem ke mě, jelikož vidí můj pobavený výraz: No tak měl by o tom něco vědět, když o tom tak mluví.
Moc jsem se pobavila, big like za správňáckýho prodavače!
Sociální sítě, Skupina Odposlechnuto
Cestujeme po Praze a furt se něco děje. Lidé, obchody a trapasy.
 |
| Tesco |
Vietnamský obchod na Zahradním městě
Míříc na trénink pročesávám obchod ve snaze rychle sehnat gumičku do vlasů. Náhle se do obchodu přihrne postarší dáma a chce po mladém Vietnamci vědět, zda-li prodávají sprej proti molům. Vietnamec evidentně netuší, co sprej ani moli jsou. Nechápavě na dotyčnou dámu pomrkává a zmateně se rozhlíží ve snaze zahlédnout něco, co by mohlo být podobné tomu divnému slovu.
Dáma vidí, že muž jejímu požadavku nerozumí a vysvětluje: „Moli. Mol. Molům.“…dáma začne podivně poskakovat a zuřivě se tahat za svetr: “No, takový ty potvory, co sežerou úplně všecko!“ – Vietnamec se rozhlíží po krámě již se vší urputností, nadskakujíc rozčilením a zoufalou snahou vyhovět zákaznici – dáma již zoufale řve: „MOL. M – O – L – I !!“.
Vietnamec zmateně bere do ruky jednu věc po druhé a vyděšeně je nabízí dámě, snad i zdarma.
Ptačí čarodějnice na sletu - vlevo ptačí ježibaba hú. hú ty se pohádají, pak si dají ptačí pusu. Ptáci, Ptačí zpěv, Den pro tebe, Fotografie, Humor a vtipy nebo moudra,
 |
| Ptačí čarodějnice v letu - vlevo ptačí ježibaba hú. hú vpravo čaroděj pod pantoflem |
#Ptáci, Ptačí zpěv, Den pro tebe, Fotografie, Humor a vtipy nebo moudra,
Policie s přehledem. Pomáhat a chránit! Musela to být žena. Hodně krásná žena!
 |
| Policie s přehledem |
Policista: Pro tentokrát to vyřešíme domluvou.
Já: A na čem se domluvíme?
Policista: My dva na ničem. JÁ vám domluvím.
Já: Jo takhle. Tak jo. A jak to bude probíhat?
Policista: Jednosměrkou se v protisměru nejezdí.
Já: Já vím. Už to neudělám.
Policista: No vidíte. Domluveno.
Poznámka: Stalo se Michelle. Policisté na západě jsou prostě skvělí!!
JEN JEDEN LÍSTEK DO DĚTSTVÍ...
 |
| Tři zlaté vlasy Děda Vševěda (klikněte pro zvětšení obrázku) |
— Dobrý den. Jeden lístek prosím vás. Jenom tam.
— Jenom tam neprodáváme. Pouze zpáteční!
— No tak dobře, tak mi dejte zpáteční. Na dnešek!
— Na dnešek už dávno nemáme.
— A na kdy máte? Potřebuju to na co nejdřív! Je to moc nutné!
— Nejdřív… hm, promiňte, až za rok.
— Tak aspoň za rok… Celodenní prosím vás!
— Celodenní nejsou povoleny!
— Tak aspoň na hodinu!
— Teď jsou volné jenom jednominutové!
— Dobře, tak mi dejte ten na jednu minutu!
— Počkejte… Měla bych tu tříhodinový, ale až za dva roky…
— Ne, to ne, dejte mi ten za rok na minutu!
— Dobrá… takže: jeden zpáteční, za rok, na jednu minutu. Správně? Takhle si to přejete? Mám to vytisknout?
— Ano!
— Tak, tady je jeden lísteček do dětství!
— Moc děkuju!
— Můžu se vás na něco zeptat? — No jistě.
— Jen na jednu minutu… Co tam budete dělat? Co můžete za jednu minutu stihnout…?
— Jenom tam neprodáváme. Pouze zpáteční!
— No tak dobře, tak mi dejte zpáteční. Na dnešek!
— Na dnešek už dávno nemáme.
— A na kdy máte? Potřebuju to na co nejdřív! Je to moc nutné!
— Nejdřív… hm, promiňte, až za rok.
— Tak aspoň za rok… Celodenní prosím vás!
— Celodenní nejsou povoleny!
— Tak aspoň na hodinu!
— Teď jsou volné jenom jednominutové!
— Dobře, tak mi dejte ten na jednu minutu!
— Počkejte… Měla bych tu tříhodinový, ale až za dva roky…
— Ne, to ne, dejte mi ten za rok na minutu!
— Dobrá… takže: jeden zpáteční, za rok, na jednu minutu. Správně? Takhle si to přejete? Mám to vytisknout?
— Ano!
— Tak, tady je jeden lísteček do dětství!
— Moc děkuju!
— Můžu se vás na něco zeptat? — No jistě.
— Jen na jednu minutu… Co tam budete dělat? Co můžete za jednu minutu stihnout…?
— Strašně pevně, co nejpevněji obejmu svoje rodiče, oba najednou!!!
Naprosto k neuvěření po dvaceti letech v USA všude dobře, doma nejlépe
 |
Sluneční světlo svobody západu a úvaha Čechoameričanky |
Sluneční světlo svobody západu a úvaha Čechoameričanky
Po dvaceti letech v USA, kde služby fungují nadstandardně (pominu-li služby zdravotních pojišťoven, ty odmítají hradit i to, co je ve smlouvě ), se učím trpělivosti a nechápavě vnímám nefungování služeb. Nové boty, které se po pár týdnech rozpadnou, nelze vrátit, ale musí se vyplnit reklamační formulář a čekat měsíc na verdikt (chybí jen soudní řízení), to je těžký oříšek pro člověka navyklého nakoupit si kvantum oblečení, vyzkoušet je doma nebo chvíli nosit a pak vrátit do obchodu cokoliv, co nevypadá dobře nebo se nelíbí a bez udání důvodu pro navrácení zboží dostane zákazník omluvu od prodejce a peníze zpátky.
Když jsem v úterý ráno přišla na autobusovou zastávku (na cestě do práce), byla tam cedule, že zastávka je dočasně zrušena. Bez varování. Prostě smůla. Do práce ať se dostane každý jak chce.
Ač řidiči autobusů dostali papír s náhradní zastávkou, kde mají zastavit, oni tam odmítají jezdit. Naprosto k neuvěření. Člověk musí prosit řidiče autobusu, aby zastavil tam, kde to má nařízeno a on nevrle odpoví, že to neudělá, protože je iritován změnou v trase v důsledku opravy silnice. Konec diskuse.
Lidé ve službách z nějakého důvodu vnímají zákazníky jako otravný hmyz. Nevím, proč. Všechny zkušenosti ze života v ČR (očima někoho, kdo žil léta jinde) vstřebávám. Negativa i pozitiva.
A těším se, až si v zimě užiju funkčních služeb a pozitivního naladění věčně (ač uměle) usměvavých lidí v USA, ale pak se budu těšit na návrat do ČR, kde se lidé sice jeví jako věčně nespokojeni morousi, ale jsou jaksi autentičtí (ač to občas otravuje), ale funguje tady jakási normalita (třebaže občas vypadá jako nekorektnost, neférovost) a je tady svoboda (a čert vem zasmušilé řidiče autobusů či nevstřícné prodavače).
A těším se, až si v zimě užiju funkčních služeb a pozitivního naladění věčně (ač uměle) usměvavých lidí v USA, ale pak se budu těšit na návrat do ČR, kde se lidé sice jeví jako věčně nespokojeni morousi, ale jsou jaksi autentičtí (ač to občas otravuje), ale funguje tady jakási normalita (třebaže občas vypadá jako nekorektnost, neférovost) a je tady svoboda (a čert vem zasmušilé řidiče autobusů či nevstřícné prodavače).
Suguperge! Sdígilígim naga wegeb!
 |
| „Magamigi! Cogo tugu děgelagáš?“ |
Můj ranní dialog s dcerou studující základku probíhal běžně:
„Vstávej-zuby-čaj, s nikým cizím se nebav, ani si od něj nic neber!
„Ještě pětikábli na pytlíček, maminko….“
Mince na „pytlíček“ byla součástí ranního šrumce. Ovšem kdo bůra od mé dcery inkasuje, kde a proč pytlíček vydává, na to jsem se v domácím frmolu nikdy nezeptala.
Ale dítě normálně rostlo, takže měsíční kilo mizející ve virtuálním pytli mě nebolelo.
Dokud jsem nezavítala do Copy general a mladík přede mnou nevyhrknul:
„Nemáte ty malý pytlíčky za pět korun? Takový ty na knoflíky…“
„Myslíš na hulení. Nemáme.“ Řekl věcně prodavač a fronta se kulišácky zavlnila.
„Někdy je to na knoflíky, jindy na šroubky, ale dávaj do toho drogy.“
Na hulení!!? Takže proto si včera solila čaj!
Vzpomněla jsem si, jak jsem na něčí na svatbě spokla nazelenalý koláček a pak už nešlo nic vrátit. „Dej si Snickersku a kafe se solí“ radil mi kamarád.
Poprvé na druhém stupni jsem Johance projela aktovku. Místo marihuany byl v Kinder vajíčku srolovaný pytlíček se zbytkem bílého prášku… Není to marihuana, je to kokain!
Tak proto vyhrála celoškolní závod ve vrhu koulí, ke které vůbec nemá vztah!
Štítivě zkoumám strukturu krystalů a googluju. Nahnědlá zažloutlost naznačuje, že půjde o prachsprostý speed. Proto mluví jako o překot a říká za každou slabikou „ga“ nebo „gu“. „Agahogoj magamigi“. V hlavě se mi rozjely feťácké fabulace. Dvě stě žáků školy se skládá po pětikorunách na gram pervitinu. Musím to zarazit. Běžím do školy. Dávám si kafe z automatu, když zavadím o název produktu „pytlíček“. Vhazuju pětikábli, chňapnu igelit a na záchodě otevřu. V pytlíčku si hoví hrstka nasekaných žužu v cukru.
Potkávám Johanku.
„Magamigi! Cogo tugu děgelagáš?“
„Nigic, šlaga jsegem jegenogom tagak kogolegem.
Sociální sítě Eva Turnová
Vtipy pro počítačové experty
 |
| Anna Kournikova ilustrační foto |
OTÁZKA:
Dobrý den, loni jsem provedl upgrade PŘÍTELKYNĚ 1.0 na verzi MANŽELKA 1.0 a nový program nečekaně spustil proces DĚTI, s mimořádně velkou spotřebou paměti a systémových zdrojů. V manuálu není tato funkce zmiňována. Mimo to Manželka 1.0 také zasahuje do ostatních programů a natahuje se už při bootování systému. Ostatní programy, jako například Noční Poker 4.2 a Pivo 12.0 od té doby přestaly fungovat, při jejich spuštění se systém zhroutí. Zdá se, že Manželku 1.0 nemohu odstranit ze systému. Uvažoval jsem o návratu k Přítelkyni 1.0, ale uninstall skončil neúspěšně.
Můžete mi někdo poradit?
ODPOVĚĎ:
Vážený uživateli, toto je velmi častý problém. Mnoho lidí přechází z Přítelkyně 1.0 na Manželku 1.0, domnívajíc se, že je to jen neškodná zábavná utilita. Ale Manželka 1.0 je operační systém, navržený tak, aby sám spouštěl a ukončoval ostatní aplikace. Nepouštějte se do instalace! Dodatečné odstranění Manželky 1.0 může mít za následek poškození systémových zdrojů. Někteří se pokoušeli instalovat Přítelkyni 2.0, resp. Manželku 2.0,ale narazili na více problémů, než v původním systému. Jiní zkoušeli spouštět Přítelkyni 2.0 paralelně na pozadí. Bohužel, Manželka 1.0 detekuje přítomnost Přítelkyně 2.0, což zapříčiňuje konflikty s následným kolapsem systému.
Jediná možnost, jak se vyhnout problémům, je neinstalovat software Manželka, ale používat jen Přítelkyni. Verze Přítelkyně 1.0, 2.0, 3.0 atd. jsou navzájem kompatibilní, dokonce se mohou provozovat paralelně. Nyní je již pozdě, můžete jen varovat své známé. Ještě varujeme: dejte si pozor na nedokumentovanou automatickou instalaci programu Tchýně 6.4.
Dobrý den, loni jsem provedl upgrade PŘÍTELKYNĚ 1.0 na verzi MANŽELKA 1.0 a nový program nečekaně spustil proces DĚTI, s mimořádně velkou spotřebou paměti a systémových zdrojů. V manuálu není tato funkce zmiňována. Mimo to Manželka 1.0 také zasahuje do ostatních programů a natahuje se už při bootování systému. Ostatní programy, jako například Noční Poker 4.2 a Pivo 12.0 od té doby přestaly fungovat, při jejich spuštění se systém zhroutí. Zdá se, že Manželku 1.0 nemohu odstranit ze systému. Uvažoval jsem o návratu k Přítelkyni 1.0, ale uninstall skončil neúspěšně.
Můžete mi někdo poradit?
ODPOVĚĎ:
Vážený uživateli, toto je velmi častý problém. Mnoho lidí přechází z Přítelkyně 1.0 na Manželku 1.0, domnívajíc se, že je to jen neškodná zábavná utilita. Ale Manželka 1.0 je operační systém, navržený tak, aby sám spouštěl a ukončoval ostatní aplikace. Nepouštějte se do instalace! Dodatečné odstranění Manželky 1.0 může mít za následek poškození systémových zdrojů. Někteří se pokoušeli instalovat Přítelkyni 2.0, resp. Manželku 2.0,ale narazili na více problémů, než v původním systému. Jiní zkoušeli spouštět Přítelkyni 2.0 paralelně na pozadí. Bohužel, Manželka 1.0 detekuje přítomnost Přítelkyně 2.0, což zapříčiňuje konflikty s následným kolapsem systému.
Jediná možnost, jak se vyhnout problémům, je neinstalovat software Manželka, ale používat jen Přítelkyni. Verze Přítelkyně 1.0, 2.0, 3.0 atd. jsou navzájem kompatibilní, dokonce se mohou provozovat paralelně. Nyní je již pozdě, můžete jen varovat své známé. Ještě varujeme: dejte si pozor na nedokumentovanou automatickou instalaci programu Tchýně 6.4.
Nový den. Rychlá chůze my a ti ostatní. Bez kafe to nejde?
 |
| Boháč a chudák |
Bez kafe to nejde? Někdo je ráno neupotřebitelný a to trvá i celé dopoledne. Káva to dá. Ta někdy pomůže.
Která z následujících vět nejúčinněji muže odradí?
1) Jestli hned neodejdeš, zavolám policii.
2) Miluju tě, chci si tě vzít a mít s tebou děti.
Tak tedy "Dobrý den"! A na Start!
Zvesela pro počítačové experty i lamy. Dobrý vtip!, Humor a vtipy nebo moudra,
 |
| Sedí dva velmi smutní informatici.... |
Sedí dva velmi smutní informatici v serverové místnosti.
Přijde k nim třetí a ptá se: "A cože jste tak smutní?"
"No ... včera jsme se trošku ožrali ... a měnili jsme hesla..."
Co volá programátor, když se topí?
F1, F1, F1!
V týdnu je pět špatných dní, kdy nepracují programy a dva dobré, kdy nepracují programátoři!
Jak mohou tři programátoři dělat společný byznys?
Jeden píše viry a druhý antivirové programy.
A ten třetí? Ten píše operační systém, pod kterým to všechno funguje.
Nová verze Windows Vista pro Valachy
Jestliže objeví nové zařízení, ohlásí: "Nalezeno nové zařízení, zapijeme to?"
a: Tak mame problem u zakaznika
a: Na disku je misto jenom vpravo
b: Coze?!
a: pise to "No space left on device"
Imigrační úředník v Kanadě se ptá pana Lakatošše: "A jak se ten rasismus v České republice projevoval?" - "To bolo různé, ale užž aj malé děti sú tam rasistické." - "I malé děti, to je na povážženou." - "No ba, veď aj ty sněhuláky dělajú len bíle!"
"Tati," osloví ho synek, "komu mám věřit, rádiu nebo mamince?" - "Přijde na to, oč jde." - "No, v rozhlase upozorňují, že je venku hodně smogu, ale maminku jsem včera zaslechl, jak říká do telefonu: "Přijď, vzduch je čistý."
Zdroj: komik.cz, www.lipno.cz
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Vybraný příspěvek
Na kopance odpovídáme taktéž. A tak kolem dokola ... Člověku asi je vlastní vidět svoje přednosti a u ostatních nedostatky...
Ego Kopance, arogantní poznámky, sebestřednost. Tady není osobnost, která by měla sílu spojovat. Chápu jak to myslíte. Ale... Člov...
