Angelina Werich je ve městě Cannes.7. dubna v 13:43 Kde vlastně vůbec bereme tu jistotu, že mimozemšťané nám budou podobní?

Angelina Werich je ve městě Cannes.7. dubna v 13:43

· Je to sci-fi, nebo skutečnost? 

· Je to sci-fi, nebo skutečnost? 

Ptají se mne stovky čtenářů i na amerických webech, jestli to, co jsem napsala o svých poznatcích v Antarktidě je pravda. Tedy to nebylo oficiální stanovisko expedice, ale jenom mé poznámky k dění dnem za dnem.

Je jeden fakt, že jsem tohle nezveřejnila ve vědeckém listu, protože v létání bych si již neškrtla. Můžete si všimnout, že ani jeden z letců co se setkal se záhadami ve své službě, je v aktivním procesu nezveřejnil. Zveřejnil je až v důchodu, nebo jen v náznacích opisoval svou zkušenost. Sice OSN již jmenovalo velvyslance pro mimozemskej kontakt, jen zatím jsou jeho pravomoce nejasné.

 Kde vlastně vůbec bereme tu jistotu, že mimozemšťané nám budou podobní?

Vůbec nemyslím jen fyzickou podobu ohraničenou možností chapadel místo končetin, nebo tykadel, či jiným počtem končetin. Mimozemský život mohl vzniknout možná i v dosti odlišných podmínkách a může být založen i na jiné chemii – nemyslím jen známé nahrazení uhlíku křemíkem, ale existují modely metabolismu založeného na sloučeninách síry, nebo metanu a dusíku. A pořád hovoříme jen o materiální podobě.

Co když naši mimozemšťané budou skutečně hodně odlišní, a to nejen fyzicky, ale způsobem uvažování, způsobem vlastní existence?

Obávám se, že tuto možnost, velmi omezující možnou kladnou odpověď na tuto otázku, budeme muset vzít v úvahu. Tedy po právu vzniknou otázky na které bude nutno odpovědět. Agresivita lidského pokolení se projevila již v dávné i dnešní historii. A pokud budeme chtít porovnávat proces ve dvou odlišných kulturách-civilizacích, pak nutně vznikne pochybnost, co bude dál v kontaktu.

 A tedy člověčenství se pohybuje ve vlastních pochybnostech, jak takové setkání jiného druhu dopadne. Hlavně pokud bude příchod jiného druhu, evolučně a technologicky, podstatně výš než pozemské možnosti v procesu vývoje…..


Angelina Werich na sociální síti


Angelina Werich, Antarctica, Antarktida, Astronomie, Fantasie, · Je to sci-fi, nebo skutečnost? 

Jsem asi blbá, nebo?

Kanada a vysoká Wyoming krajina

Angelina Werich je v Wyoming

  Jsem asi blbá, nebo? 

Když čtu příspěvky, tak se usmívám, někdy sobě. Protože nemohu pochopit co nutí napsat člověka o mě, že jsem blbá. Tak ano blbost se nevyhne nikomu a již vůbec ne lidem jenž zastávají nějakou funkci. Tam se blbost nahromadí, že by mohl rozdávat žebrákům u kostela. I když takovej žebrák může být chytřejší, jako dvacet politiků. Chytrost, není moudrost. 

Chytrý je čekatelem, moudrý je zdrojem. Zatímco chytrý čeká, kdy konečně přijdou peníze, aby se stal bohatý, nebo kdy přijde princ-princezna na bílém koni, aby žil v lásce, moudrý bohatství a lásku rozdává.
 On ví, že tím vytváří vědomí bohatství a lásky v sobě a že se potom bohatství-láska mohou v jeho životě naplno materializovat. Tedy, zapamatujme si: inteligenci jsme dostali, když jsme se narodili a máme ji v sobě všichni. Navíc je naše inteligence tak velká, že si to ani nedovedeme představit! Moudrost se získává v průběhu života zkušenostmi, pozorováním a analýzou životního procesu. Ráda diskutuji, protože při diskuzích poznávám chytré a taky moudré lidi.

 Což v Čechách je to pravděpodobně pravidlem. Ráda se poučím, jen asi jsem natolik hloupá, že nepochopím myšlení jednotlivce, kterej mne doporučí profackování od dědy, kterého jsem neznala a jenom proto, že jsem nazvala věci pravým jménem. Přiznám se, že někdy bych se od dědy, klidně nechala profackovat i za pravdu, protože pravda je vzácnej artikl a nevím jak by to profackování chutnalo. Nějak k tomu v mém životě nikdy nedošlo. V oblacích nakonec se nefackuje a v osobním životě, jsem byla vždy ostražitá, tak ke fackování nemohlo dojít. Nikdy jsem tedy nikomu neradila.

Neradím protože rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.

Dobře Angie, říká mé vnitro, jen komentář je monologem, kterej vznikl v poklidné situaci u sklenice vína, kdy i vznešenost není moudrost. Ergo jsem tedy spokojena, i když blb má před vzdělaným člověkem velkou výhodu - je sám se sebou vždy spokojený. No a opět se vracím k hlouposti, jako přednosti. Tohle víno dostane člověka, vždy do blaženosti
 - Tak na vaše zdraví přátelé a nebuďte smutní, že je středa, nebo jinej den. Sluníčko ve víně i venku vás dostane do dobré nálady....

Angie


Angelina Werich, Amerika, AMERIKA počítače, Antarctica, Antarktida, Blbec a deprivace, Blogeři sobě, Cesta pro lásku, Dobro a jeho světlo, Diskuze a debaty

Amundsen-Scott South Pole Station, Angelina Werich, Antarctica, Antarktida

Antarctica-lidi toho nakecaj........

jak málo stačí, aby život se stal peklem....

Hlavně u kafe a u cigára. U mne v kuřárně se posezení stalo pravidlem i u nekuřáků. Pokec byl takovým relaxem u tvrdých chlapů, co si rádi vyslechli povídání a nejenom mé.

Mráz venku neoslabil jejich pozornost a neexistovalo téma které by se neprobralo v daleké Antarktidě. Drsní muži polárních větrů, mají rádi dojáky, co dnes ve světě již nikoho nedojmou, ale v pohodlí křesel si člověk uvědomí, jak málo stačí, aby život se stal peklem.

Proto taky kuřárna se stala společenskou událostí, nejenom pro kluky z comanda, ale i pro vědce a mechaniky základny. Joo a pokud jsem začala něco vykládat, pak nastalo ticho, jen můj hlas zněl jako zvonečky na louce, plné květů, včel a motýlů, jenž šuměním křídel doprovázeli to povídání z Provence. I když ani nevěděli kde leží, i tak se jim přiblížil obrázek malebných světů ozářených sluncem a šumění moře které zvonilo kamínky, jenž se provalovali v pobřežním příboji.
Zdá se vám to naivní? Drsní polárnici a taková blbost je dojme, mne se to naivní nezdálo a i když jsem nebyla nikdy třeba v Čechách, tak věřím, že i vyprávění o Praze bylo poutavé a dostalo je na kolena. Víte nejlépe se vypráví o místech, kde jste nikdy nebyli a nejste spoutáni chaosem jenž vládne v zemi.

Váš sen se stane skutečností, pokud jej umíte popsat. Antarktida je země věčného ledu a jediné oživení jsou vaše postřehy, které můžete podat stroze-bez šťávy, ale to si můžete přečíst dokument, nebo kouknout film, kde napětí vyvolá vichřice ze sněhem. Která bere i stany-někdy stroje, jenž se ve větru bezmocně provalují po bílé pláni a zastaví se jen u obrovských ledovců. Ale tohle vzrůšo není, jen nahánění věcí po ledu. Noo a pokud si uvědomíte, že tohle se odehraje v mrazu více než -54, pak si ani nemůžete vzpomenout, kterej den je a taky jak dlouho se v tomhle sajrajtu pohybujete. Pak se vám kuřárna zdá rájem, kde andělé povídají úžasné věci......

No joo, neznat začátky příběhů a domýšlet jejich konce zdá se mi větším dobrodružstvím, než třeba, že k cíli zbývá přesně tolik a tolik kilometrů.....


Angelina Werich sociální sítě a google

Angelina Werich je ve městě Amundsen-Scott South Pole Station, Antarctica.

Antarctica-permutace.......

Antarctika

Což je obměna, změna pořadí v souvislém sledu věcí, dějů. Můžeme jí vyjádřit i matematicky, ale to by vás asi nebavilo. Jde hlavně o souvislosti které na sebe po změně se dostanou do situace jenž není vysvětlitelná.

Tedy po ránu mne napadnou krávoviny, jenž jsou od vola vzdálené.

Pořád obtížněji se zajištuje zásobování pro naši základnu, nebo přistávací plocha je v pohybu a vznikají trhliny které se obtížně zajištují. A to jsme na tom ještě dobře, nebo po pár set metrech se otevřela propast, která je velice nebezpečná.
Tak jsem se musela zapotit a kopnout do vrtule MH-60S Knighthawk, což je dobrej stroj a taky má pro ochranu nainstalované v bočních dveřích kulomety M60D, M240.... Tedy i v tomhle hnusným počasí se musí základna zásobovat beze změn. To víte, řízení roje z tepla operační místnosti, je bez problémů a námahy. Holt není každej den posvícení.
 
Když jsem letěla s poslední várkou zásob, tak mne to malinko zaneslo bokem od základně, tedy malinko, asi pět kiláků, i když navigace byla perfektní. Při opravě kurzu, jsem zahlédla postavičky, co zuřivě mávali na mne, abych přistála. Tak jsem zahlásila na základnu mimořádku a našla si místo na přistání. Lidičky přiběhli k heliko a bylo na nich vidět, že jsou u konce svých sil. Byli to norští polárníci, kteří bloudili v pustinách věčného ledu, protože jim jejich rolba šla do kytek-tedy nebyla k použití. 

Tak jsem musela opět volat základnu, co se děje. Zajímavé na všem bylo, že se při bloudění dostali až za hranici zakázaného pásma. Bloudění za polárním kruhem, vás přivede do stavu neslučitelném se zdravým rozumem. Blížila se noc a pokud nemáte teplé spodky, pak vám hrozí v -51 nepříjemné procitnutí-pokud se vám povede procitnout. Tak po svolení ze základny jsem jim udělala místo a zvedla stroj k letu na základnu. Ještě štěstí pro ně, že mne to odválo až k jejich poloze.
Po příletu na základnu jsem operačního informovala o události a kluci jim poskytli jídlo a teplej nápoj. 

Všimla jsem si že jeden z nich má černej nos, tak jsem jej poslala k lékaři, kterej musel část amputovat-chudák bude mít památku na tuhle akci. Holt, Antarktída a tohle k ní taky patří........

Angelina Werich je ve městě Amundsen-Scott South Pole Station, Antarctica. lokační kontakt ze satelitem...

Běžnej den v Antarktídě, je neopakovatelnej, 

To je zásobování, přes transportní heliko. 

protože někdy nemám čas ani na kafe. Tedy kafe s cigaretou. To značí že musím běžet k dronům, které se formují do rojů na různé směry, Nebo taky musím zajistit zásobování, přes transportní heliko. 

Což je práce na celé dopoledne. Pokud je vítr což je častým jevem, pak musím dělat korekci letu. Včera například jsem musela zachraňovat Vikingy, co zabloudili v zakázaném pásmu. Šok kterej utrpěli si budou pamatovat celej život, Jinak rána jsou mrazivá a nikdy neodhadnete, co se stane. 

Třeba předevčírem se nám posunul lokační kontakt ze satelitem a trvalo tři hodiny na doladění. Noo ale noci jsou zajímavé. Něco nám pořád leze do rajonu. Zahouká siréna a to jen vidíte šlehání paprsků baterek a laserů po obloze a taky na všechny strany. Ostraha základně spustí výstražné výstřely a to vidíte světlo kulek, jenž letí do oblasti kde něco zahlédli o nějaké světlici ani nemluvím. Pak všechno utichne a zalezeme na kutě. Jen chudák husky Pepa se ještě pár minut klepe rozčilením. 

Cizí nelidská přítomnost, jej psychicky rozloží tak, že cení zuby i na svůj stín.

 Co tě honí,  zeptala jsem se a Pepa se jenom ohlédl do chodby, kde něco viděl. To víte zvířata vidí víc než člověk. Pro nás jsou to stíny noci a pro Pepu nebezpečí, tedy se snaží chránit lidi. Když jsem se o tomhle zmiňovala v kuřárně, tak Jack poznamenal, sledují nás. Snad to zvládneme, řekla jsem mu, stejně za pár dní bude dovolená. Tohle povzbudilo kluky a doprovodili to potleskem. Stejně problémy budeme řešit, až se objeví. Jeden ale fakt nám pořád nedá spát.

 Jsme pod drobnohledem stínů-nedají se zaznamenat, ale všichni je cítí. John objevil před svou kabinou velkej tmavej flek něčeho tmavýho, krev to nebyla, ale něco víc lepkavýho. Trvalo mu to málem hodinu než to setřel. Chemici dělali rozbor, jen to nebylo z našeho světa. Tedy bežnej den a běžná noc.........

Lokační kontakt ze satelitem

Antarctica, Antarktida, Helikoptéra, Angelina Werich

Antarctica, Amundsen-Scott South Pole Station, Antarktida, Editace a styl psaní příspěvků

Květy z Patagonie

Antarctica-běžnej den...........

Běžnej den v Antarktídě, je neopakovatelnej, protože někdy nemám čas ani na kafe. Tedy kafe s cigaretou. To značí že musím běžet k dronům, které se formují do rojů na různé směry

 Nebo taky musím zajistit zásobování, přes transportní heliko. Což je práce na celé dopoledne. Pokud je vítr což je častým jevem, pak musím dělat korekci letu. Včera například jsem musela zachraňovat Vikingy, co zabloudili v zakázaném pásmu.

 Šok který utrpěli si budou pamatovat celý život.

 Jinak rána jsou mrazivá a nikdy neodhadnete, co se stane. Třeba předevčírem se nám posunul lokační kontakt ze satelitem a trvalo tři hodiny na doladění. Noo ale noci jsou zajímavé. Něco nám pořád leze do rajonu. Zahouká siréna a to jen vidíte šlehání paprsků baterek a laserů po obloze a taky na všechny strany. Ostraha základně spustí výstražné výstřely a to vidíte světlo kulek, jenž letí do oblasti kde něco zahlédli o nějaké světlici ani nemluvím. Pak všechno utichne a zalezeme na kutě. 

Jen chudák husky Pepa se ještě pár minut klepe rozčilením. Cizí nelidská přítomnost, jej psychicky rozloží tak, že cení zuby i na svůj stín. Co tě honí,zeptala jsem se a Pepa se jenom ohlédl do chodby, kde něco viděl. To víte zvířata vidí víc než člověk. Pro nás jsou to stíny noci a pro Pepu nebezpečí, tedy se snaží chránit lidi. Když jsem se o tomhle zmiňovala v kuřárně, tak Jack poznamenal, sledují nás. Snad to zvládneme, řekla jsem mu, stejně za pár dní bude dovolená. Tohle povzbudilo kluky a doprovodili to potleskem. Stejně problémy budeme řešit, až se objeví. Jeden ale fakt nám pořád nedá spát. 

Jsme pod drobnohledem stínů-nedají se zaznamenat, ale všichni je cítí. John objevil před svou kabinou velkej tmavej flek něčeho tmavýho, krev to nebyla, ale něco víc lepkavýho. Trvalo mu to málem hodinu než to setřel. 

Chemici dělali rozbor, jen to nebylo z našeho světa. Tedy bežnej den a běžná noc.........

Angelina Werich, sociální sítě

Antarctica-nikdy nevíš co tě potká.... Amundsen-Scott South Pole Station, Antarctica.

Amundsen-Scott South Pole Station, Antarctica.

Antarctica-nikdy nevíš co tě potká....

No právě, chudáci Norové, ne dost že se jim sekla rolba a ještě jednomu mráz pocuchal nos. V celku se nedivím, protože se placatit v tom -50 stupňovém mraze. to člověk je opravdu mimo rozum. Když jsem je dovezla na základnu tak byli vyděšení, ještě pár hodin. 

S Vikingama to málem seklo. Až postupně se rozpovídali, co je v zakázané oblasti potkalo. Tedy nic jim nebylo divné, jen najednou je ochromila ta vlna strachu a bezmoci, kterou jsem popsala již na předcházejících stranách. Najednou se jim zatmělo před očima a to byl den. Mozek jim šlo rozervat na tisíc kousků, ta vlna záření je dostala do stavu šílenosti.

Co si pamatovali, tak vyskočili z rolby a běželi přes ledovce a průrvy. Bylo jim jedno kam a jak dlouho. Pak to najednou ustalo a oni začali hledat rolbu.
Když nám to vykládali tak pořád na mne pokukovali, jestli jim věřím. Ale já jim věřila a taky jsem jim řekla, že tohle je v zakázané oblasti běžné. Vždyť nakonec i ve vysílání proběhlo varování, pro tuhle oblast. Joo a kdyby mne to nebylo přeneslo nad tuhle oblast, pak by to skončilo opravdu špatně.

Neberte to jako výčitku pánové - polárnici si musí pomáhat...

Tahle oblast je opravdu nebezpečná, hlavně od té doby co rusáci si přivezli vrtací soupravy a celé léto vrtali do ledovce nad jezerem Vostok.
Nevíme co se pod ledem děje a vůbec se nedivím, že se něco probralo. Miliony let se klima takhle konzervovala a vůbec se neví co za organismy se zpod ledu dostanou ven. 

Máte štěstí, že prozřetelnost zařídila. abych se dostala nad tuhle oblast. Zejtra se půjdu podívat i s Johnem po rolbě a on vám ji sem přiveze. Pak jsem odešla na kafe a cigáro do kuřárny a oni jako pejskové za mnou. Tak jsem jim řekla ať se jdou vyspat, jen pořád se drželi u mne. S obdivem hleděli na naše zařízení a nešlo jim do hlavy, že se u nás kouří. Tak jsem je informovala. že jenom v kuřárně.... Že to ostatním nevadí? Tak určitě vadí, jen ostatní rádi poslouchají co jim vyprávím.....

Amundsen-Scott South Pole Station, Antarctica. Zásobování, přes transportní heliko. 

Zdroj: Angelina Werich

Znám mnoho pilotů co skončili na pozorování a je jedno jestli v NASA, nebo ve cvok hauzu.

Antarctica - potkala jsem je.......

Budou ti dávat sílu a porozumíš...

Jen pořád nevím jestli to byl sen nebo skutečnost. Realita skutečností, se prolíná z něčím co si neumím vysvětlit. Proto to raději napíšu, než bych to měla konzultovat z psychologem-neuvěřil by mě a odsunul z aktivní služby.

Znám mnoho pilotů co skončili na pozorování a je jedno jestli v NASA, nebo ve cvokhauzu. Zrovna jsem přiletěla na Amundsen-základnu, utahaná jako mača. Po nutné sprše a večeři, jsem ulehla ke spaní a najednou to bylo tady. V silném světle se mě objevil jinej svět s podivnými tvory. Byli sice humanoidní, ale takoví jiní. Velké lebky s obrovskýma očima se mě dotýkali a mluvili ke mě beze slov.
 Věděli o mne vše. Dokázali vytvořit prstem hologram z mé minulosti. Svorku vlků i mou pumu Kirké. Viděla jsem svého praprapředka colonela Virgínských střelců, kterej bojoval za nezávislost. Obrazy se prolínaly v mračnu dějin i přítomnosti.

 Bylo to úžasné. Viděla jsem i události z posledních dní, když jsem byla týrána zářením. Byla to zkouška, řekli mě. A jaká, zeptala jsem se-neodpověděli mě.

Jeden z nich mne vzal za ruku a ukazoval nové světy-vesmír. Nevěřili by jste kolik je obydlených planet v jiných vesmírech-nebo dimenzích? Ta úžasná rovnováha universa. Ne neptala jsem se na nic, bylo to zbytečné-tohle je tvůj život. Tvorové vytvářeli z ruk kalichy ze kterých vyzařovali obrovskou sílu vědění-posílali ji někam do nekonečna. Bylo to jako světlemodré sloupy, které se ztrácely ve vesmíru.

 Byla jsem štěstím bez sebe. Nic mne netrápilo, starosti zmizely, nebyla mě ani zima a ani teplo - měla jsem dobrej pocit.
Na obloze zářili tři slunce. Jedno velké a dvě menší. Ty dvě slunce jsme si vytvořili-ať je víc světla. Dokážeme i jiné věci a najednou zmizel.- Za malou chvilku se opět objevil s kytkou podivných květů a podal mi je. Budou ti dávat sílu a porozumíš všemu co bylo tajemné. Pak najednou vše potemnělo a probrala jsem se ve svém kutlochu na základně.

Zajímavé, tedy pro mne. Co mne ale opravdu překvapilo, v pevně sevřené pěsti jsem měla malou kytku, kterou neumím pojmenovat. A asi ani nechci-schovala jsem si jí. Bude to mé tajemství-
dar............

Angelina Werich je ve městě Amundsen-Scott South Pole Station, Antarctica

Antarctica. co to vlastně je? 

Penquin - ilustrační obrázek

Tak tohle trápí vědce celého světa, již dlouhá léta. A nejenom vědce. Po příjezdu na základnu, jsem rozbalila svá zjištění, která vyvolala rozruch-jak by ne, u pánů v SETI. 

Jen se celý výzkum dostal do dohadů o původu. Nakonec budeme muset čekat, Jo čekat na rozhodnutí, co budeme dál dělat. Protože jde o bezpečnost výpravy.

 Z dalších zdrojů jsme se dověděli že probíhá další výzkum na jiných místech Antarktídy, dokonce i pod ruským vedením. Jak by ne, kde by nechyběli Rusové. Nakonec je budeme muset zachraňovat. Protože jdou ještě dál, snaží se dostat pod led u jezera Vostok, vrtáním přes 4 km vrstvu ledu a hrozí nebezpečí, že se jim to povede. Rusové připravovali celý projekt 20 let, ale souhlas mezinárodních institucí získali až nyní. Vrtat začali začátkem roku.

 Vzhledem k tomu, že v Antarktidě právě končí léto, budou moci pokračovat až koncem roku po skončení zimy, kdy také chtějí z Vostoku odebrat vzorky. Jen můžou narušit celej ekosystém jezera, Jenže celej projekt ale provází kontroverze kolem chemikálií, které Rusové používají při vrtání, co napsal The Washington Post. Řada lidí se obává, že by voda Vostoku mohla být kontaminována petrolejem, freony a dalšími materiály nasazenými při vrtání, tolik Washington Post.

 Ještě že přichází zima a nemůžou pokračovat. Tedy pánové ze SETI a výzkumu mimozemských civilizací, budou muset přehodnotit svůj postoj. Pro nás tedy nastalo období čekání. Tedy nevím na co, ale rozkaz je rozkaz a o něm se nediskutuje. Možná nás překvapí následující dny. Mám se tedy skvěle, krátíme si čekání projížďkami po okolí, i když je celkem mráz až -48 pod nulou. A to je jen začátek, nechci ani pomyslet na to když to klesne až na -78 a budou větry.

To asi až pak krásy Antarktídy vyniknou. To si odplivnete a na zem dopadne kulička ledu........


Angelina Werich je ve městě Amundsen-Scott South Pole Station, Antarctica

Sdíleno na sociální síti Facebook