 |
| Stíhačka - US |
I děti mají svou důstojnost......
Nakonec já byla jako dítě, taková spíš v úzadí, tedy ne v pozadí, co evokuje různé představy, což mne přivádí do stavu neslučitelném s důstojností a chechtám se. Ale byla jsem taková putička, co se nevystrkovala, mnoho přátel jsem neměla a žila ve svém koutku plném letadel a snění.
Děvčata v mém věku byli na panenky a kluci byli hulváti co jenom tahali za vlasy a podkládali nohy, chechtajíce se, když dívka upadla. No horor. A dospěláci si pořád na něco hráli. Asi to bylo proto že do naší rodiny chodili povětšině herci a diplomaté.
Což vlastně bylo jedno, protože dobrej diplomat musí být víc jak herec. A já ve svém osamění jsem byla i na Akademii, kdy jsem se nejlépe cítila ve vzduchu, jako na zemi. Tedy na akademii jsme měli taky větroně, některé byli i z Česka - Československa. Již tam jsem se stala specialistkou na vysokou pilotáž a jednou u zemi se mi taky urvalo křídlo, co jsem přežila s menšími oděrky. Tak to taky byl první průser, kterej sice neměl dohru, ale postavil mne na vyšší level. Spolužáci si začali vyprávět, různé pohádky o mých schopnostech. Nenapadlo je že jsem měla jenom štěstí v neštěstí-pokud budeme považovat za neštěstí, ulomené křídlo a pár oděrků.
A tak jsem najednou měla více přátel.
Nikdy jsem si nepomyslela, že by neštěstí mohlo přinést takové posouzení-sblížení.
Pozývali mne na párty, kde se mluvilo někdy odborně, ale většinou o blbostech, typu, kterej kluk je ochočenej, nebo zářivej. Taky o hadříkách a make-upu, no prostě jejich starosti na mou hlavu. Tohle mne nějak nebavilo a raději jsem byla u strojů, které mne byli víc jak přátelé. Že proč? No víte s takovým strojem si pokecáte víc jak s člověkem. Nevyčítá vám, že jste namyšlená a trpělivě poslouchá co mu řekněte. Je vděčnej za každou maličkost, třeba utření skel a povrchu a někdy se vám zdá že vrní při vašem doteku. Nesmějte se, tak jsem to cítila v té době, i když letadla nebyli tak sofistikovanou komplikovaností. A co je hlavní měla jsem přátelé, kteří ve vzduchu vám poskytnou možnosti o kterých každej začínající pilot jenom sní. Stanete se součástí stroje, což vás posune do fantastického levelu.
Tedy tohle bylo mé mládí, kde jsem se nestala fenoménem vzduchu, ale oblaka a vůbec nebíčko, byli inspirací mých myšlenek.....Směšné? Ani ne. člověk má dělat to, co umí, co potřebuje ke štěstí.
Angelina Werich, sociální sítě FB
