 |
| Cesta si ponechala naše stopy.... |
 |
| Z předjarní vycházky... |
Poutníče co procházíš kolem, věz, že jsme tu byli, zábli nás nohy štípal mráz do tváře...
ten vítr studený předjarní nám sebral všechny radosti a další rok přidal...
Zimo, ty dlouhá studená, máš noci delší než rok co pomalu krájí ten čas...
nám slunce již třeba k probuzení života a paprsků naší skryté lásky...
ty jmenuješ se jaro blízké, zdola pučící v podobě barevných květů...
Já čekal na ten racků křik na řece a vítr studený se mi díval do tváří bledých zimou
přes sněhové horské pláně se proháněl do údolí
jara.