Což je obměna, změna pořadí v souvislém sledu věcí, dějů. Můžeme jí vyjádřit i matematicky, ale to by vás asi nebavilo. Jde hlavně o souvislosti které na sebe po změně se dostanou do situace jenž není vysvětlitelná.
Tedy po ránu mne napadnou krávoviny, jenž jsou od vola vzdálené.
Pořád obtížněji se zajištuje zásobování pro naši základnu, nebo přistávací plocha je v pohybu a vznikají trhliny které se obtížně zajištují. A to jsme na tom ještě dobře, nebo po pár set metrech se otevřela propast, která je velice nebezpečná.
Tak jsem se musela zapotit a kopnout do vrtule MH-60S Knighthawk, což je dobrej stroj a taky má pro ochranu nainstalované v bočních dveřích kulomety M60D, M240.... Tedy i v tomhle hnusným počasí se musí základna zásobovat beze změn. To víte, řízení roje z tepla operační místnosti, je bez problémů a námahy. Holt není každej den posvícení.
Když jsem letěla s poslední várkou zásob, tak mne to malinko zaneslo bokem od základně, tedy malinko, asi pět kiláků, i když navigace byla perfektní. Při opravě kurzu, jsem zahlédla postavičky, co zuřivě mávali na mne, abych přistála. Tak jsem zahlásila na základnu mimořádku a našla si místo na přistání. Lidičky přiběhli k heliko a bylo na nich vidět, že jsou u konce svých sil. Byli to norští polárníci, kteří bloudili v pustinách věčného ledu, protože jim jejich rolba šla do kytek-tedy nebyla k použití.
Tak jsem musela opět volat základnu, co se děje. Zajímavé na všem bylo, že se při bloudění dostali až za hranici zakázaného pásma. Bloudění za polárním kruhem, vás přivede do stavu neslučitelném se zdravým rozumem. Blížila se noc a pokud nemáte teplé spodky, pak vám hrozí v -51 nepříjemné procitnutí-pokud se vám povede procitnout. Tak po svolení ze základny jsem jim udělala místo a zvedla stroj k letu na základnu. Ještě štěstí pro ně, že mne to odválo až k jejich poloze.
Po příletu na základnu jsem operačního informovala o události a kluci jim poskytli jídlo a teplej nápoj.
Všimla jsem si že jeden z nich má černej nos, tak jsem jej poslala k lékaři, kterej musel část amputovat-chudák bude mít památku na tuhle akci. Holt, Antarktída a tohle k ní taky patří........
Tedy po ránu mne napadnou krávoviny, jenž jsou od vola vzdálené.
Pořád obtížněji se zajištuje zásobování pro naši základnu, nebo přistávací plocha je v pohybu a vznikají trhliny které se obtížně zajištují. A to jsme na tom ještě dobře, nebo po pár set metrech se otevřela propast, která je velice nebezpečná.
Tak jsem se musela zapotit a kopnout do vrtule MH-60S Knighthawk, což je dobrej stroj a taky má pro ochranu nainstalované v bočních dveřích kulomety M60D, M240.... Tedy i v tomhle hnusným počasí se musí základna zásobovat beze změn. To víte, řízení roje z tepla operační místnosti, je bez problémů a námahy. Holt není každej den posvícení.
Když jsem letěla s poslední várkou zásob, tak mne to malinko zaneslo bokem od základně, tedy malinko, asi pět kiláků, i když navigace byla perfektní. Při opravě kurzu, jsem zahlédla postavičky, co zuřivě mávali na mne, abych přistála. Tak jsem zahlásila na základnu mimořádku a našla si místo na přistání. Lidičky přiběhli k heliko a bylo na nich vidět, že jsou u konce svých sil. Byli to norští polárníci, kteří bloudili v pustinách věčného ledu, protože jim jejich rolba šla do kytek-tedy nebyla k použití.
Tak jsem musela opět volat základnu, co se děje. Zajímavé na všem bylo, že se při bloudění dostali až za hranici zakázaného pásma. Bloudění za polárním kruhem, vás přivede do stavu neslučitelném se zdravým rozumem. Blížila se noc a pokud nemáte teplé spodky, pak vám hrozí v -51 nepříjemné procitnutí-pokud se vám povede procitnout. Tak po svolení ze základny jsem jim udělala místo a zvedla stroj k letu na základnu. Ještě štěstí pro ně, že mne to odválo až k jejich poloze.
Po příletu na základnu jsem operačního informovala o události a kluci jim poskytli jídlo a teplej nápoj.
Všimla jsem si že jeden z nich má černej nos, tak jsem jej poslala k lékaři, kterej musel část amputovat-chudák bude mít památku na tuhle akci. Holt, Antarktída a tohle k ní taky patří........