 |
| Květy z Patagonie |
Antarctica-běžnej den...........
Běžnej den v Antarktídě, je neopakovatelnej, protože někdy nemám čas ani na kafe. Tedy kafe s cigaretou. To značí že musím běžet k dronům, které se formují do rojů na různé směry
Nebo taky musím zajistit zásobování, přes transportní heliko. Což je práce na celé dopoledne. Pokud je vítr což je častým jevem, pak musím dělat korekci letu. Včera například jsem musela zachraňovat Vikingy, co zabloudili v zakázaném pásmu.
Šok který utrpěli si budou pamatovat celý život.
Jinak rána jsou mrazivá a nikdy neodhadnete, co se stane. Třeba předevčírem se nám posunul lokační kontakt ze satelitem a trvalo tři hodiny na doladění. Noo ale noci jsou zajímavé. Něco nám pořád leze do rajonu. Zahouká siréna a to jen vidíte šlehání paprsků baterek a laserů po obloze a taky na všechny strany. Ostraha základně spustí výstražné výstřely a to vidíte světlo kulek, jenž letí do oblasti kde něco zahlédli o nějaké světlici ani nemluvím. Pak všechno utichne a zalezeme na kutě.
Jen chudák husky Pepa se ještě pár minut klepe rozčilením. Cizí nelidská přítomnost, jej psychicky rozloží tak, že cení zuby i na svůj stín. Co tě honí,zeptala jsem se a Pepa se jenom ohlédl do chodby, kde něco viděl. To víte zvířata vidí víc než člověk. Pro nás jsou to stíny noci a pro Pepu nebezpečí, tedy se snaží chránit lidi. Když jsem se o tomhle zmiňovala v kuřárně, tak Jack poznamenal, sledují nás. Snad to zvládneme, řekla jsem mu, stejně za pár dní bude dovolená. Tohle povzbudilo kluky a doprovodili to potleskem. Stejně problémy budeme řešit, až se objeví. Jeden ale fakt nám pořád nedá spát.
Jsme pod drobnohledem stínů-nedají se zaznamenat, ale všichni je cítí. John objevil před svou kabinou velkej tmavej flek něčeho tmavýho, krev to nebyla, ale něco víc lepkavýho. Trvalo mu to málem hodinu než to setřel.
Chemici dělali rozbor, jen to nebylo z našeho světa. Tedy bežnej den a běžná noc.........
Angelina Werich, sociální sítě
