 |
| Jan Werich a mládí....... |
Tradice? Nebo co......
Víte co je zajímavé? Že Werich si nedělal nikdy srandu s lidí co žili duchovně, co něčemu věřili. Je to celkem zajímavé, protože on úřad tedy kněží a denominaci celkem neměl k němu vztah. Tak ano památky se mu líbily, ale nemusil líbat kameny již vyleštěné dotyky rtů, nebo jinak. To celkem nemusel, protože již v mládí zažil trpké zklamání ve svém očekávaní u biřmovky.
Tak takové biřmování mělo probíhat tak, že biskup měl povinnost profackovat biřmovance a takhle je připravit na život. Děda podle vlastních slov se na tenhle akt těšil, ale byl trpce zklamán. Namísto očekávaných facek se jim dostalo pohlazení dvěma prstíčky od hodnostáře, co se na ně mile usmíval. No řekněte, když je něco předepsáno tak to musí býti dáno. A namísto pořádné facky, dostat jen takové kde nic, tu nic, to člověka nadzvedne.
A tohle není o bigotnosti, ale o něčem jiném. Přiměřenost náboženské aktivity závisí na dosaženém stupni přesvědčení. Chodit do kostela denně by možná někdo nazval bigotností, ale kdo bere katolickou nauku o eucharistii jako o svátostném setkání s Pánem univerza do důsledků a vyvozuje z toho závěr zúčastnit se eucharistie denně, nemůže být spravedlivě nazván bigotním. Byla by to evidentní křivda, prozrazující nepochopení logiky víry. Zdrojem nechápavosti je často veřejné mínění, jehož "pravdivost" by se při nestranném a dostatečně důkladném rozboru sesypala jako domeček z karet. Něco tak jako socialismus. Ten se taky tak položil na hubu, ale to je jiná historie.
A tak děda po dlouhých úvahách, vystoupil z církve, ale jen tak, že dal nějakej papírek knězi, kde tohle vystoupení signoval. Tedy to bylo první vystoupení bez prken-jeviště. Pověřila jsem známou detektivní kancelář po pátrání po tomhle vzácném dokladu, jen neúspěšně. časová prodleva se projevila a rozvazovací doklad se ztratil ve víru času. Ono těch dokladů se ztratilo více, třeba u politiků co absolvovali-tedy něco, ale doklad není a není. On děda měl víc legraci z ouřadů, třeba z nakladatelství, které již předem předpokládá co čtenář to blbec.
Tak takovej cirkus on popsal jako srandu. Takovej orgasmus veselí. Holt Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec. A pokud pozorujete tak blbě-někdy.
Jinak by nebylo tolik blbejch na světě.....
...pokračujeme ve sdílení na sociální síti
