 |
| Penquin Antarctica |
Příběh jenž se nikdy nekončí. O pláních ledových s věčným ledem, který pokrývá celou zem. Nikdo neví co se pod ledem skrývá, jakým bohatstvím oplývá. Člověk vždy stane úžasem nad průzračnými ledovci, jenž se tyčí nad něj do výšek oblačných. Snad nikdo již nespočítá lidi co chtěli pokořit pohoří, jenž se táhne napříč tou nádhernou zemí.
Snad se najde někdy básník co opíše tu krásu vrcholků hor a taky jezer, jenž vidět nemůže. Ten co se bojí, nemůže si stoupnout na driftující ledovec, co se posouvá do vod oceánu. Antarktické území je vlastně jediné a patří k nejbohatším a nejproduktivnějším mořím na celé zemi.
Hromadně se zde vyskytuje a množí plankton, který je magnetem pro milióny dalších mořských živočichů (především korýšů a tím i ryb všeho druhu). Této obrovské koncentrace živin ryb, korýšů, musí živočichové, kteří by se zde mohli angažovat vlivem potravního řetězce, logicky využít. Nelze se tedy divit, že se dnes spousta živočichů značně přizpůsobila mořskému nebo pevninskému životu poblíž mrazivé Antarktidy.
Především to jsou zástupci ptačí říše - albatrosi, chaluhy, racci, buřňáci, nebo mořští savci tuleni, lachtani, kosatky, plejtváci. Díky oceánským proudům - Humboldtův a Benguelenův, jsou na potravu bohaté taktéž severnější moře, čímž se rozšířilo působení mořské koncentrace v podstatě po celé jižní polokouli. Tato skutečnost jen utužila výskyt živočichů, a umožnila jej navíc zřetelně navýšit. Není se tedy čemu divit, že tučňáci, kteří se vrcholně přizpůsobili k pobytu ve vodním prostředí byli jasnou volbou pro zdejší život, tedy život na jižní polokouli. Díky chladným proudům se tučňáci dostali i k rovníku, třeba tučňák galapážský žijící na Galapážských ostrovech a přirozeně se rozšířily přímo i v Antarktidě.
Tak tedy tahle úžasná divočina chytne každého co jednou Antarktidu navštíví........
Epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá...
Angelina Werich sociální sítě FB
