 |
| Kachna mandarinská |
Pokud jste dnešní střední třída, máte pravděpodobně všechno, co potřebujete
Vaše hmotné životní potřeby jsou naplněny. Nebojte, nebude to další čakračlánek o nenaplněnosti potřeb duchovních. Vůbec ne. Bude jen a jen o penězích a jejich gamifikaci. Pokud dneska máte běžnou (nikoliv prekariátní) práci, můžete jezdit na dovolenou, máte jídlo i bydlení a přesto vám zbude slušná suma peněz. Co s ní? Ekonomická teorie říká, šetřit. Hloupé je, na co šetřit. Kromě vlastního bydlení je dostupné ze mzdy vlastně všechno. Ano, možná byste chtěli dražší verzi. Jenže ta je natolik dražší, že je vám nedostupná z principu té ceny. Můžete si jednou za život našetřit na opravdu luxusní hodinky za dva miliony, jenže čas ukazují stejně dobře, jako ty za deset tisíc.
Cenovka je příplatek za výjimečné provedení a příběh, tvoří ale také závoru na cestě mezitřídní mobility. Tím, že si je po dlouhém šetření koupíte, se do lepší společnosti neetablujete. K tomu vám chybí to všechno ostatní za ty samé peníze.
Posunout se do vyšší třídy stojí mnohem více peněz, než běžně pracující člověk kdy našetří či vydělá. Je to pro naprostou většinu lidí mimo realitu. Když to zjednodušíme: můžeme se bavit o tom, že místo do Krkonoš pojedete lyžovat do Alp, ale rozhodně ne s celou rodinou do Aspenu či Davosu. A to už lyžování je samo o sobě sportem majetnějších.
Co tedy s těmi penězi, které zbývají? Dochází k něčemu, čemu říkám gamifikace peněz. Každý máme určitou sumu, kterou jsme ochotni vydat bez zábran jen za své potěšení, radosti, aniž bychom čekali něco hmotného. Jsou to peníze, pro které nemáme jiné podstatné použití a jsme ochotni s nimi blbnout. Nakupovat zbytečnosti, zážitky, něco, o čem se domníváme, že nás to přenese na vyšší životní úroveň (majetkovou i zkušenostní), radost, nebo prostě jen tak, z momentálního popudu. I proto je marketing hra o vaši emoci. Mnoho zboží se na trh dostává právě s cílem útočit na vaši emoci, nikoliv naplnit racionální potřebu.
Gamifikované peníze jsou z pohledu ekonomiky skoro volné peníze. Jsou dostupné každému, kdo si o ně umí říct emotivním příběhem. Zatímco příběh bitcoinu je pohádkou o bohatství nebo o lepším příštím světě, příběh Člověka v tísni je pohádkou o tom lepším v nás. Čím více gamifikovaných peněz v ekonomice je, tím více roste nabídka. Od zboží, které si hraje na luxus, jako jsou luxusní hodinky za dvacet tisíc, po služby hrající si na totéž. Pak nahlédneme pocit marnosti z takového luxusu a gamifikované peníze přesouváme jinam, k příběhům lepšího světa teď nebo zítra.
Gamifikované peníze nám umožňují ovlivnit tu malou část světa, jakou nás státy ovlivnit nechávají. Čím vyspělejší společnost, tím svobodnější a tím více příběhů může takovým všelidovým hlasováním ovlivňovat. I proto nemají totalitně laděné státy a společnosti takové alternativy rádi. Příliš často se ukazuje, že alternativa je lákavější, než hlavní nabídka. Nejjednodušší způsob regulace je, uvolňující se peníze ze společnosti včas odčerpat. Nenechat lidi hlasovat peněženkou. Ponechat jim dost na lidově luxusní život, ale nemít gamifikované peníze.
