 |
| SECURITY |
Byl jsem teď na otočku v Polsku
Mám Polsko rád. Je to náš obraz, jak to může jít, když se to dělá jinak. Jinak ve všem. Večer jsem sedl v Praze do vlaku, ráno se vykulil z postele a byl ve Varšavě. Přeběhl jsem osm kiláčků a byl jsem na bezpečnostní konferenci Security Case Studies, právě otevírala, káva ready. Když jsem večer Polsko pochválil na Twitteru, souhlasili lidé. Lepší infrastruktura, lepší jídlo. Nesouhlasili: okresní nemocnice, horší jídlo, horší služby. O nic z toho mi nešlo. Samozřejmě, že Varšava vypadá jinak. Široké bulváry, moderní stavby, život i mimo hlavní ulici. Varšava připomíná velkoměsto Evropy, Praha je Brno Česka. Šlo mi o náladu. Konference o bezpečnosti - tím se v Polsku dnes rozumí obrana proti kyberútokům a Polsko na plnou hubu a na rovinu říká, že tím myslí kyberútoky z Ruska.
Se vší vážností se tu bere (pravděpodobně) ruský útok na Ukrajinu pomocí notPatay malware a hned poté přišel útok na polskou banku, který otřásl místním bankovním trhem. Na akci jsem prošel řadu přednášek a workshopů. Například plukovník polské armády vyprávěl o tom, jak se armáda snaží zajistit integritu před "informačními patogeny". Jak školí vojáky, aby nepodléhali dezinformacím. Polská armáda připravila sadu pokynů, které se snaží šířit i mezi média, aby novináři ty informace zcivilizovali a předávali dál svým čtenářům. "Nejde to bez vzdělávání, nejde to bez společné spolupráce na ochraně demokracie," prohlásil. A v momentě, kdy se ho někdo zeptal, proč prostě proruská média nezakážou, se rozhorlil, že to nejde, zakazovat není cesta, protože společenskou škodlivost má posuzovat společnost, ne armáda nebo jednotlivec - a o tom je ta společná spolupráce. Čubrněl jsem, jak to vzal a jak to měl rozmyšlené. Neměl sice hipsterskou presentaci plnou obrázků z fotobank, ale věcné náčrty, obsah na úrovni potřeb. I další armádní představitelé, už spíš v kuloárech, hovořili o tom, jak se armáda připravuje na digitální boj, o potřebě zajištění dnes digitalizovaných zbraní před vyřazením. O tom, že si nemohou dovolit kupovat zbraně z "rizikových regionů" kvůli obavě z backdooru. Atd.
Z Polska a poláků čišela energie. Optimismus. Zvládneme to. Je to jako vždycky, Rusové se do nás serou, my jim dáme na hubu a zase na chvíli přestanou. Cajk. Když jsem na jedno řešení problému namítnul, že tohle v EU zatím nejde, ihned odpovídali, že tedy iniciují změnu, někdo to navrhnout musí, je to přeci takhle lepší a oni tu zkušenost mají. Místo české rezignace a vymlouvání se, akce.Pokusil jsem se jim to vrátit, když jsem hovořil o sběru a využití dat z routerů Turris. Pán z německé státní instituce se mě po přednášce ptal, zda tomu rozumí správně a Češi se prostě složili na to, aby si pořídili systém obrany digitálního perimetru, protože politikům se nepodařilo vyhodnotit jeho potřebnost a koupit ho ze státních peněz. Přikývl jsem, protože zhruba tak to je, jen to řekl trochu vzletněji. Zachmuřil se a odtušil, že za podobný systém zaplatil čtvrt miliardy euro a že Češi jsou stejně nejvychcanější národ světa. Nakonec by to teda mohlo být 1:1. Ale ten optimismus, ten mi v Česku opravdu chybí. A ne, rozhodně to není tím, že by optimismus Češi nahrazovali realismem...
PATRICK ZANDL
