 |
| Pracovitost autorů a Google hrneček s kávou i slovník internetu... |
Útěk do kyberprostoru a digitalizace životního stylu.
Není bez zajímavosti podívat se na situaci společnosti, která je technologickým předvojem civilizace, a tedy má také vysokou míru inovací.
USA,
zvláště co se týče informačních a komunikačních technologií, byly především v první etapě informační společnosti převážně v roli tvůrců, zatímco ostatní země především v roli konzumentů. Míra inovací je v USA vysoká, ale zřejmě také na hranici možností velké části populace. I to je snad příčinou toho, že kolem 50 % americké populace má psychiatrickou diagnózu (Koukolík, Drtinová, 1996). Metodologicky je smysluplné a legitimní sledovat a analyzovat společnost či sociální skupinu, která je ve svém vývoji v předstihu a hledat u ní rizikové či kritické jevy. Není pro společnost a lidstvo nebezpečné produkovat tak velký podíl psychicky nemocných jedinců? Nemohou jedinci psychicky narušení dosáhnout pozic, v nichž mohou danou společnost či dokonce lidstvo ohrozit? Tak jako při potápění se počítá s dekompresí, s takovým tempem postupné změny hloubky a tlaku, který je schopen lidský biologický systém zvládnout, tak také v oblasti lidské psychiky bychom měli při společenské změně vzít v úvahu jakousi sociální dekompresi.
Do budoucna lze očekávat vznik interdisciplinární vědy, která se bude zabývat zdravím společnosti a civilizace, tak jako se medicína zabývá zdravím člověka. Otázka únosnosti tempa změn pro společnost a civilizaci do tohoto okruhu patří. Věda by tak měla systémově a na své úrovni reagovat na nebezpečí, která svou činností pro lidstvo vytváří. Po celé škále rizik vytvořených fyzikou (jaderná energie), následovala chemie zamořením životního prostředí nebezpečnými chemikáliemi a nyní snad s ještě vyššími riziky přichází biologie svými úžasnými objevy v genetice.
Společenská změna a implementace inovací je generačně spojena s mládeží.
Proto na počátku devadesátých let komputerizace české společnosti probíhala ve značné míře díky generaci dětí z Atari klubů z devadesátých let a postupně dalších generací mládeže. Došlo k paradoxnímu obracení rolí, kdy děti učily své rodiče pracovat s počítačem. Generační inverze se projevuje i nyní a počítačová generace z devadesátých let se obává konkurence současných dětí, které si osvojují nové technologie „letmým startem“. V dětském věku začínají s počítači vybavenými hardwarově a softwarově o několik generací dále než tomu bylo u předchozí počítačové mládeže. Jejich kompetence v práci s počítačem začínají tam, kde předchozí generace mládeže končí. Stále jsme však na počátku formování nové mediální krajiny v informační společnosti. Zatím můžeme sledovat probíhající vývoj a dohadovat se, kam vývoj směřuje. Komerční elektronická média a bulvární deníky měly neplánovaný a nečekaný vliv i na ostatní média. Došlo k přenosu komerčních kritérií hodnocení a mechanického kritéria sledovanosti a poslechovosti na veřejnoprávní média. To mělo dopady na kvalitu a obsah vysílání. Hranice mezi bulvárem a „mainstreamovými“ médii se rozplynula.
Bulvární média mají specifické požadavky na práci svých redaktorů, nevyžadují vzdělanost redaktorů či schopnost analýzy, ale naopak je nutná absence vkusu, kultivovanosti, mravní integrity a vstřícnost zájmům majitele při manipulaci s fakty a při vytváření umělé mediální reality a mediálních kauz.
Tato kritéria se v české mediální krajině stávají standardem a důsledky jsou zřetelné i v médiích, které se ke své bulvárnosti nehlásí. Produkci médií charakterizuje prvoplánovost, neschopnost posuzovat události a procesy interdisciplinárně v širších souvislostech a vývojově, černobílé vidění nahrazující zpravodajství a publicistiku propagandou a nezvládnuté novinářské řemeslo. Mediální jazyk je na tak pokleslé úrovni, že se stal hrozbou pro český jazyk a pro průměrně kultivovaného posluchače je problémem tuto mediální podobu mluvené češtiny poslouchat. Problematická jsou kritéria selektivního výběru informací a poskytování mediálního prostoru podle politických a ekonomických zájmů média a redaktorů. Stále zřetelnější je tendence médií ne o politice informovat, ale politiku dělat, snaha manipulovat divákem a posluchačem.
Kde je prvořadý zisk, vše ostatní jde stranou. Jakmile se do mediální krajiny vpustí reklama, je jen otázkou času, kdy a jak reklama tuto krajinu promění. Vliv reklamy není omezen na chvíle krátkých reklamních spotů, ale estetika reklamy a její hodnotová orientace a životní styl vzlínají z billboardů a spotů do celého vysílání.
Životní pole, především v sociální a mentální složce, je syceno reklamou a z ní odvozeného působení médií. Podobně jako kyselé deště narušily biologickou složku životního prostředí, reklama postupně rozkládá tradiční společenské komponenty sociálního a mentálního pole. Postmodernímu člověku je implantována vize světa, společnosti a života člověka, která smysl člověka převádí z dimenze „být“ do dimenze „mít“ (Fromm, 1994). Kupování a konzumace podle naprogramovaných módních příkazů jsou základem konzumního člověka a konzumní společnosti, organizované na principech trhu, marketingového a reklamního působení, především prostřednictvím médií. Mediální marketingová manipulace se stává základem vysílání, zatímco vše ostatní je vedlejším doplňkem.
Výchozím cílem reklamy a marketingu je zaujmout diváka-posluchače, což je v mediálně přesyceném životním prostředí stále obtížnější. Reklama na to reaguje tím nejprimitivnějším způsobem. Vychází z toho, že zaujme to, co je neobvyklé, mimo normu, nepřirozené. Svou formou je reklama destrukcí přirozeného, primitivností projevu.
zvláště co se týče informačních a komunikačních technologií, byly především v první etapě informační společnosti převážně v roli tvůrců, zatímco ostatní země především v roli konzumentů. Míra inovací je v USA vysoká, ale zřejmě také na hranici možností velké části populace. I to je snad příčinou toho, že kolem 50 % americké populace má psychiatrickou diagnózu (Koukolík, Drtinová, 1996). Metodologicky je smysluplné a legitimní sledovat a analyzovat společnost či sociální skupinu, která je ve svém vývoji v předstihu a hledat u ní rizikové či kritické jevy. Není pro společnost a lidstvo nebezpečné produkovat tak velký podíl psychicky nemocných jedinců? Nemohou jedinci psychicky narušení dosáhnout pozic, v nichž mohou danou společnost či dokonce lidstvo ohrozit? Tak jako při potápění se počítá s dekompresí, s takovým tempem postupné změny hloubky a tlaku, který je schopen lidský biologický systém zvládnout, tak také v oblasti lidské psychiky bychom měli při společenské změně vzít v úvahu jakousi sociální dekompresi.
Do budoucna lze očekávat vznik interdisciplinární vědy, která se bude zabývat zdravím společnosti a civilizace, tak jako se medicína zabývá zdravím člověka. Otázka únosnosti tempa změn pro společnost a civilizaci do tohoto okruhu patří. Věda by tak měla systémově a na své úrovni reagovat na nebezpečí, která svou činností pro lidstvo vytváří. Po celé škále rizik vytvořených fyzikou (jaderná energie), následovala chemie zamořením životního prostředí nebezpečnými chemikáliemi a nyní snad s ještě vyššími riziky přichází biologie svými úžasnými objevy v genetice.
Společenská změna a implementace inovací je generačně spojena s mládeží.
Proto na počátku devadesátých let komputerizace české společnosti probíhala ve značné míře díky generaci dětí z Atari klubů z devadesátých let a postupně dalších generací mládeže. Došlo k paradoxnímu obracení rolí, kdy děti učily své rodiče pracovat s počítačem. Generační inverze se projevuje i nyní a počítačová generace z devadesátých let se obává konkurence současných dětí, které si osvojují nové technologie „letmým startem“. V dětském věku začínají s počítači vybavenými hardwarově a softwarově o několik generací dále než tomu bylo u předchozí počítačové mládeže. Jejich kompetence v práci s počítačem začínají tam, kde předchozí generace mládeže končí. Stále jsme však na počátku formování nové mediální krajiny v informační společnosti. Zatím můžeme sledovat probíhající vývoj a dohadovat se, kam vývoj směřuje. Komerční elektronická média a bulvární deníky měly neplánovaný a nečekaný vliv i na ostatní média. Došlo k přenosu komerčních kritérií hodnocení a mechanického kritéria sledovanosti a poslechovosti na veřejnoprávní média. To mělo dopady na kvalitu a obsah vysílání. Hranice mezi bulvárem a „mainstreamovými“ médii se rozplynula.
 |
| Doba příchodu dalajlámy už je digitální |
Tato kritéria se v české mediální krajině stávají standardem a důsledky jsou zřetelné i v médiích, které se ke své bulvárnosti nehlásí. Produkci médií charakterizuje prvoplánovost, neschopnost posuzovat události a procesy interdisciplinárně v širších souvislostech a vývojově, černobílé vidění nahrazující zpravodajství a publicistiku propagandou a nezvládnuté novinářské řemeslo. Mediální jazyk je na tak pokleslé úrovni, že se stal hrozbou pro český jazyk a pro průměrně kultivovaného posluchače je problémem tuto mediální podobu mluvené češtiny poslouchat. Problematická jsou kritéria selektivního výběru informací a poskytování mediálního prostoru podle politických a ekonomických zájmů média a redaktorů. Stále zřetelnější je tendence médií ne o politice informovat, ale politiku dělat, snaha manipulovat divákem a posluchačem.
Kde je prvořadý zisk, vše ostatní jde stranou. Jakmile se do mediální krajiny vpustí reklama, je jen otázkou času, kdy a jak reklama tuto krajinu promění. Vliv reklamy není omezen na chvíle krátkých reklamních spotů, ale estetika reklamy a její hodnotová orientace a životní styl vzlínají z billboardů a spotů do celého vysílání.
Životní pole, především v sociální a mentální složce, je syceno reklamou a z ní odvozeného působení médií. Podobně jako kyselé deště narušily biologickou složku životního prostředí, reklama postupně rozkládá tradiční společenské komponenty sociálního a mentálního pole. Postmodernímu člověku je implantována vize světa, společnosti a života člověka, která smysl člověka převádí z dimenze „být“ do dimenze „mít“ (Fromm, 1994). Kupování a konzumace podle naprogramovaných módních příkazů jsou základem konzumního člověka a konzumní společnosti, organizované na principech trhu, marketingového a reklamního působení, především prostřednictvím médií. Mediální marketingová manipulace se stává základem vysílání, zatímco vše ostatní je vedlejším doplňkem.
Výchozím cílem reklamy a marketingu je zaujmout diváka-posluchače, což je v mediálně přesyceném životním prostředí stále obtížnější. Reklama na to reaguje tím nejprimitivnějším způsobem. Vychází z toho, že zaujme to, co je neobvyklé, mimo normu, nepřirozené. Svou formou je reklama destrukcí přirozeného, primitivností projevu.
Koukolík, F., Drtinová, J. (1996): Vzpoura deprivantů. Praha: Makropulos.
Sak, P. (2000): Proměny české mládeže. Praha: Petrklíč.
Sak, P., Saková, K. (2004): Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis
