Optické vlákno |
Běžné optické vlákno se skládá ze tří základních částí:
|
Vlákno může být dále chráněno sekundární ochranou tvořenou z plastických hmot zvyšující průměr na 900µm. Na tuto vrstvu pak dále navazují další vrstvy, které vlákno chrání zejména proti mechanickému namáhání, případně chemickému působení okolí.
V současné době jsou metalické (tj. zejména měděné) UTP a STP kabely nejrozšířenějším médiem přenosu v počítačových sítích. Tyto kabely se však již příchodem 10 Gbps rychlostí blíží maximu svých možností. Mezi jejich další nevýhody také patří relativně krátký dosah bez zapojeného aktivního prvku na trase a fakt, že pokud se u těchto kabelů má dosáhnout kvalitního přenosu, pak na množství v nich obsažené mědí se nesmí šetřit a měď dnes rozhodně nepatří mezi levné suroviny.
Větších přenosových rychlostí lze teoreticky dosáhnout na koaxiální kabelech avšak tyto rychlosti se ani zdaleka nepřibližují rychlostem, které lze dosáhnout pomocí optických kabelů. Dodnes si nikdo netroufá odhadnout, jakých teoretických rychlostí lze na optických vláknech dosáhnout, jelikož tato technologie jde stále kupředu a možnosti se neustále zvyšují.
Základním rozdílem mezi metalickými a optickými kabely je, že u metalických kabelů jsou data přenášena za využití elektrických signálů, zatímco v optických kabelech je signál přenášen světelnými impulzy.