 |
| Mapa lásky v písku |
Jedeme tímto světem, někdy utíkáme, jindy se pomalu loudáme. A vidíme nebo cítíme tu sílu a svěžest nového života před námi?
Nebo máme oči plné peněz a slzy bojů a rozchodů?
Zabojujte se sebou, rozkažte si povelem teď, hned, dělej.... napište to třeba na zeď!
Nejste přece žádné dvojky, ještě za to stojíte, být šťastnými a žít pro krásu i pro lásku. Svět vás překvapí, že není jenom politicky zasmušilý a nebezpečný. Přihoďte do svého i jiných životů radost!
Poznámka autora: Další text je doprovodný...a možná i z něho něco vysosáte. Sosejte to co se hodí, to co vás nabije, doplní energii, tedy jen to co potřebujete. Některé slova se krásně píšou a leckde opakují...přečtou se a potom zahodí. Zapomenou...
Stačí tak málo a stane se tak mnoho...
Stačí se třeba jenom na někoho usmát.
Usmát se na něčí duši...
Stačí, aby se duše usmála na duši, aby duše podepřela jinou duši...
Úsměvem.
Slovem.
Jednou větou, větou v pravou chvíli...
Nenápadně, třeba bezděčně.
Stačí, aby duše duši podepřela vědomím bezpečí, pomoci, jistoty.
Stačí, aby duše podepřela duši láskou...
Stačí tak málo a stane se tak mnoho...
Stačí tak málo.
Stačívá tak málo.
A jeden svět se nerozplyne.
Jedna pevnina - celá jedna pevnina - se nepotopí...
Jeden život, který se už už potápěl, se nepotopí...
Někdo možná čeká teď na náš úsměv.
Na naši blízkost.
Naše slovo.
Čeká - a my si ani neuvědomujeme, že čeká. Neuvědomujeme si, že stačí tak málo a stane se tak mnoho...
Někdo čeká - někdo možná čeká.Dnes.
Zítra...
V tuto chvíli...
Čeká?
Dočká se?
